Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. L. K., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 6 Ads 32/2008 - 151, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007, čj. 1 Cad 67/2006 - 60, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 3. 2009, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí, kterými byla odmítnuta její kasační stížnost a zamítnuta její žaloba v souvislosti se snížením dávek sociální péče. Podání stěžovatelky nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť si je sepsala sama a není zastoupena advokátem, jak to pro řízení před Ústavním soudem vyžaduje § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu").
Jak Ústavní soud zjistil, podala stěžovatelka v minulosti celkem patnáct ústavních stížností, z nichž třinácti nebylo vyhověno pro stejnou vadu - absenci povinného právního zastoupení. Stěžovatelka byla přitom opakovanými výzvami Ústavního soudu průběžně poučována, jaké náležitosti má ústavní stížnost splňovat. Je velmi dobře informována o tom, jaké požadavky klade zákon na řádnou ústavní stížnost. Je tedy nadbytečné ji znovu formálně vyzývat k odstranění vad ústavní stížnosti, pokud ani předchozí takové opakované výzvy Ústavního soudu zjevně nerespektovala. Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh stěžovatelky odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. března 2009
František Duchoň soudce Ústavního soudu