Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele O.V., zastoupeného JUDr. O.P.,
t a k t o
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á O d ů v o d n ě n í.
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 21. 2. 1997 označeným jako ústavní stížnost. Stěžovatel ve svém návrhu napadá usnesení Nejvyššího soudu České republiky, kterým bylo odmítnuto dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v O. v právní věci stěžovatele proti B.P. 1
ÚS 70/97
Stěžovatel se domnívá, že tím, že Nejvyšší soud odmítl dovolání s poukazem na § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř., který stanoví, že dovolání je přípustné jen při peněžitém plnění nad Kč 20 000,--, byl porušen č1. 1 Ústavy ČR a čl. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy "rovnost a důstojnost v právech", jak uvádí. Kromě zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě navrhuje i zrušení ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Především je třeba konstatovat, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 8 Ústavy ČR. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných běžným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Soudce zpravodaj zjistil, že dovolání podané stěžovatelem byly Nejvyšším soudem usnesením odmítnuto, protože dovoláním dotčenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím Kč 20 000,-- a tím dovolání vzhledem k ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a § 239 odst. 3 o. s. ř. nebylo přípustné. Na tom nemění nic ani okolnost, že odvolací soud ve svém rozhodnutí vyslovil přípustnost dovolání. Výrokem rozsudku odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, který není v souladu se zákonnou úpravou obsaženou v o. s. ř., jak je tomu v daném případě, není dovolací soud vázán.
Soudce zpravodaj v tomto případě nezjistil porušení ústavních práv stěžovatele a byl nucen návrh ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
ÚS 70/97
Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj se již nezabýval návrhem na zrušení ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (obdobně srov. sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, s. 351 an.), protože takový návrh sleduje osud návrhu ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 16. dubna 1997 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj