Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. R. J., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 53 Co 188/2000, a proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 33 Odo 273/2001,
takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze a rovněž shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR, neboť je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavní právo na spravedlivý proces, spočívající v porušení procesních ustanovení, upravujících zákonem stanovený postup v řízení před orgány veřejné státní moci. Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 6. 12. 2001, takže zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně.
Ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 33 Odo 273/2001, který byl stěžovateli doručen dne 13. 7. 2001. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 10. 9. 2001, neboť do zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti se započítává i den doručení příslušného rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2002 JUDr. Eliška Wagnerová místopředsedkyně Ústavního soudu