Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost5× citováno

Spisová značka

I. ÚS 736/08

Téma · generováno AISubsidiarita ústavní stížnosti a vyčerpání opravných prostředků

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 24. 4. 2008Zpravodaj: Janů IvanaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2008:1.US.736.08.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 21. 3. 2008

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl vzetí do vyhošťovací vazby s tvrzením, že před ním nebyl osobně vyslechnut. Ústavní soud stížnost odmítl, protože tuto námitku předtím neuplatnil ve stížnosti proti rozhodnutí o vazbě. K věci samotné se proto nezabýval.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podmínka subsidiarity ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. vyžaduje vyčerpání procesních prostředků nejen formálně, ale i materiálně. Stěžovatel musí již v dostupném opravném prostředku namítnout porušení základního práva, ať přímo, nebo prostřednictvím porušení jednoduchého práva, v němž se toto právo promítá. Neuplatnění námitky vede k nepřípustnosti ústavní stížnosti a jejímu odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Podmínku subsidiarity pro podání ústavní stížnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře interpretuje v materiálním smyslu, tj. pro její naplnění nepostačuje pouhé uplatnění procesního prostředku k ochraně práva ze strany stěžovatele, nýbrž i nezbytnost namítnout v něm porušení základního práva a svobody, jež je předmětem ústavní stížnosti, a to buď přímým poukazem na příslušné základní právo nebo svobodu, nebo námitkou porušení jednoduchého práva, v němž se dané základní právo nebo svoboda promítá.
    Zobrazit v textu
  • Povinností stěžovatele je před podáním ústavní stížnosti vyčerpat veškeré dostupné opravné prostředky formálně i materiálně. Skutečnost, že tak neučinil, nemůže, než vést Ústavní soud k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele jménem D. C. D., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 8 To 460/2007, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. 2 To 14/2008, za účasti Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 3. 2008, stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 8 To 460/2007 (dále jen "usnesení krajského soudu"), kterým byl dle § 350c odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") vzat do vyhošťovací vazby. Rovněž napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. 2 To 14/2008 (dále jen "usnesení vrchního soudu"), jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení krajského soudu.

V ústavní stížnosti uplatňuje jedinou námitku, totiž, že před tímto vzetím do vazby nebyl osobně vyslechnut. Krajský soud tak dle jeho přesvědčení porušil čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Vzhledem k tomu stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Rovněž navrhl, aby Ústavní soud projednal věc jako naléhavou postupem dle § 39 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní stížnost není přípustná. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Vzhledem k zásadě subsidiarity, v řízení před Ústavním soudem uplatňované, mezi tyto podmínky patří požadavek předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Podmínku subsidiarity pro podání ústavní stížnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře interpretuje v materiálním smyslu, tj. pro její naplnění nepostačuje pouhé uplatnění procesního prostředku k ochraně práva ze strany stěžovatele, nýbrž i nezbytnost namítnout v něm porušení základního práva a svobody, jež je předmětem ústavní stížnosti, a to buď přímým poukazem na příslušné základní právo nebo svobodu, nebo námitkou porušení jednoduchého práva, v němž se dané základní právo nebo svoboda promítá.

Ve své stížnosti proti usnesení krajského soudu stěžovatel porušení žádného ústavního ani obecného práva v podobě absence osobního slyšení neuplatnil. Tato skutečnost je zřejmá z rekapitulace jeho námitek v odůvodnění usnesení vrchního soudu, z toho, že v podané ústavní stížnosti opak ani netvrdí a především pak ze samotného textu předmětné stížnosti, jejíž kopii si Ústavní soud od krajského soudu vyžádal.

Povinností stěžovatele je před podáním ústavní stížnosti vyčerpat veškeré dostupné opravné prostředky formálně i materiálně. Skutečnost, že tak neučinil, nemůže, než vést Ústavní soud k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

V rámci podané ústavní stížnosti stěžovatel požádal, aby byl, vzhledem k tomu, že věc je naléhavá, zvolen postup podle § 39 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud, aniž by v tomto směru přijal příslušné usnesení, od samého počátku postupoval v řízení před ním tak, aby věc stěžovatele byla projednána co nejrychleji.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2008

Ivana Janů soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací