Odůvodnění
Navrhovatel uplatnil svým podáním ze dne 4. 3. 1996, doplněným přípisem ze dne 24. 4. 1996, ústavní stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 1995, sp. zn. 5 Cdo 10/94 a 5 Cdo 11/94. Poukazuje na skutečnost, že v téže věci již jedenkrát ústavní stížnost uplatnil, a tato byla usnesením Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 27/93, ze dne 15. 2. 1996, odmítnuta pro předčasnost. Dovolací řízení u Vrchního soudu v Praze pravomocně skončilo 12. 10. 1995, a protože rozhodnutí Ústavního soudu ČR z 15. 2. 1996 bylo navrhovateli doručeno až 27. 2. 1996, nemohl v zákonné lhůtě 60 dnů ústavní stížnost uplatnit. Žádá proto, aby mu byla prominuta lhůta k podání ústavní stížnosti a to s poukazem na ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. 1
ÚS 75/96
Ústavní soud České republiky v daném případě poukazuje na charakter lhůty, zakotvené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Jedná se o lhůtu procesní, jejíž zmeškání nelze prominout. Nelze proto, jak se mylně domnívá navrhovatel, aplikovat na běh této lhůty § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Toto zákonné ustanovení totiž reaguje na odst. 1 § 75 cit. zák., tedy nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Pokud tedy rozhodnutí dovolacího soudu, napadené ústavní stížností, nabylo právní moci dne 12. 10. 1995, pak marně uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti dne 12. 12. 1995. Navrhovatel však svůj návrh uplatnil až 4. 3. 1996, tedy téměř tři měsíce po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní soud ČR proto ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. návrh jako nepřípustný odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 26. června 1996 JUDr. Vladimír Klokočka DrSc soudce Ústavního soudu ČR
2