Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. N., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha -východ, Praha 6, Karlovarská 3/195, zastoupeného Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2007, čj. 35 Co 215/2007 - 25, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze. Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, v čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1, odst. 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadeným rozhodnutím změnil Městský soud v Praze, jako odvolací soud, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech exekuce tak, že snížil částku ze 7 854,-- Kč na 3 689,-- Kč, ve zbývající části, tedy v tom, že povinnému bylo uloženo uhradit stěžovateli jako soudnímu exekutorovi náklady exekuce, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatel vznesl proti zmíněnému rozhodnutí v podstatě obdobné námitky, jaké uplatnil i v jiných ústavních stížnostech, v nichž vyslovil svůj nesouhlas s tím, že obecné soudy ukládají povinnost hradit náklady exekuce nemajetným povinným. Vymezuje se proti stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06 a tvrdí, že ústavní stížnost podává proto, aby vyčerpal všechny vnitrostátní opravné prostředky před podáním stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Navíc tvrdí, že v posuzovaném případě je ústavní stížnost v souladu s uvedeným stanoviskem, neboť oprávněný nerespektoval požadavek náležité opatrnosti a uvážlivosti při podávání návrhu na exekuci.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud se již zabýval řadou ústavních stížností stěžovatele. Je nadbytečné, aby nad rámec stěžovateli známé argumentace cokoli dalšího dodával, názor Ústavního soudu na tuto problematiku zůstal nezměněn. Městský soud odkázal na uvedené stanovisko Ústavního soudu a zabýval se i otázkou možného porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, včetně otázky případného procesního zavinění oprávněného na zastavení exekuce z hlediska jeho náležité opatrnosti, přičemž námitkám stěžovatele ani v tomto směru nepřisvědčil. Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2008
Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu