Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Š., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. ledna 2023 č. j. 4 As 268/2022-25, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva pro místní rozvoj, sídlem [adresa] Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 21. 3. 2023 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelky proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Ústavní soud zjistil, že podání stěžovatelky trpí vadami. Stěžovatelka především není zastoupena advokátem podle § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu. Podání dále nesplňuje obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť neobsahuje konkrétní důvody svědčící pro zrušení napadeného rozhodnutí. Podle uvedeného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Tedy předestřít konkrétní argumentaci, v čem se spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatelka podala tzv. blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. I. ÚS 918/20 či bod 14 usnesení ze dne 27. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 3012/20; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
4. Stěžovatelka v návrhu výslovně uvádí, že si je vědoma, že podmínkou řízení o ústavní stížnosti je povinné zastoupení advokátem; požádala proto dne 16. 3. 2023 Českou advokátní komoru o jeho určení. Nyní Ústavní soud žádá, aby stanovil lhůtu k odstranění vady povinného zastoupení do doby, než o její žádosti rozhodne Česká advokátní komora. Česká advokátní komora přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 4. 2023 sdělila, že téhož dne vydala usnesení č. j. 10.01-000179/23-004, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti stěžovatelky o určení advokáta k poskytnutí právní služby.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
6. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka se na něj opakovaně obrací s obdobně vadnými ústavními stížnostmi, přitom ani není zastoupena advokátem. Na nedostatky byla stěžovatelka opakovaně náležitě upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatelka byla poučena o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod sp. zn. II. ÚS 3891/17, III. ÚS 2346/20 či I. ÚS 368/22. Navzdory uvedenému nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byla Ústavním soudem mnohokrát poučena. Stěžovatelka si je sice tohoto požadavku podle obsahu nynějšího návrhu zjevně vědoma, a protože její žádost o určení advokáta k podání ústavní stížnosti nebyla úspěšná, je nutné uzavřít, že podala vadnou ústavní stížnost bez právního zastoupení.
7. Z těchto důvodů soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatelky (srov. např. usnesení ze dne 1. 9. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2217/22, ze dne 14. 12. 2022 sp. zn. III. ÚS 3266/22 či ze dne 27. 2. 2023 sp. zn. I. ÚS 413/23 a další).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2023
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj