I. ÚS 812/26

Odůvodnění

1. Stěžovatelé se svou ústavní stížností domáhají zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, protože podle nich došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených práv. V ústavní stížnosti identifikovali jen usnesení Městského soudu v Praze (byť ani ta ne zcela přesně). Jaké usnesení Vrchního soudu v Praze napadají, Ústavní soud dovodil jen z toho, že bylo k ústavní stížnosti přiloženo.

2. Ústavní soud se touto ústavní stížností nemůže blíže zabývat, neboť nesplňuje předpoklady podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jmenovitě především zastoupení advokátem (§ 30 odst. 1). Ústavní soud již dne 14. dubna 2026 stěžovatele vyzval k odstranění vad návrhu s poučením, že neodstraní-li vady ve stanovené lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy, bude ústavní stížnost odmítnuta.

3. Ústavní soud dne 15. května 2026 obdržel žádost stěžovatelů o prodloužení lhůty z důvodu probíhajícího řízení zahájeného u České advokátní komory o určení advokáta. K žádosti přiložili přípis od České advokátní komory, v němž je (resp. minimálně jednoho z nich) komora vyzývá k doplnění žádosti (zejména k identifikaci napadeného rozhodnutí a doložení dokladů o příjmech). Ústavní soud v reakci na to prodloužil lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti do 1. června 2026. Zároveň však upozornil stěžovatele, že lhůta nemusí být již dále prodlužována a že je v jejich zájmu bezodkladně zaslat České advokátní komoře veškeré podklady. Připomenul též stěžovatelům, že si mohou zajistit služby advokáta sami.

4. Teprve 31. května 2026 stěžovatelé opětovně zaslali žádost o prodloužení lhůty, a to "z důvodu nemoci zvoleného právního zástupce". Tento přípis zaslali sami stěžovatelé, nedoložili žádnou plnou moc či jiný podklad, z nějž by bylo zřejmé, že si advokáta skutečně zajistili. Též v přípise uvedli, že budou kontaktovat Ústavní soud ve lhůtě dvou týdnů. Nic dalšího však do dnešního dne Ústavní soud od stěžovatelů neobdržel. Ústavní soud - nad rámec procesně nezbytného - se dne 17. června 2026 telefonicky (č. l. 25 spisu) dotázal České advokátní komory na stav řízení ve věci žádosti stěžovatelů. Zjistil, že stěžovatelé na výzvu k doplnění žádosti nereagovali, přestože jim stanovená lhůta již také uplynula.

5. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud dospěl k tomu, že je namístě odmítnout ústavní stížnost stěžovatelů pro neodstranění vad. Stěžovatelé ve stanovené lhůtě nebyli s to vytčené vady odstranit a zajistit si právní zastoupení advokátem (resp. právní zastoupení doložit). Ústavní soud nadto postupoval vůči účastníkům maximálně přívětivě a vyčkal i na uplynutí lhůty, kterou si stěžovatelé sami určili pro další "kontaktování" Ústavního soudu. I ta však uplynula marně.

6. Ústavní soud za této situace ani nevyhověl žádosti stěžovatelů o další prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Povinností stěžovatele je podat návrh bez vad již v zákonné lhůtě, v tomto okamžiku také má být stěžovatel zastoupen advokátem. Prodlužování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti formou soudcovské lhůty lze považovat za nepřiměřené zvýhodňování ve vztahu k ostatním stěžovatelům, kteří zákon o Ústavním soudu respektují (srov. obdobně usnesení ze dne 30. května 2016 sp. zn. IV. ÚS 1666/16 či ze dne 20. prosince 2017 sp. zn. II. ÚS 3759/17). Již samotná zákonná dvouměsíční lhůta je dostatečně dlouhá na to, aby stěžovatel mohl zákonné procesní podmínky splnit.

7. Jelikož stanovená lhůta pro odstranění vad (i po jejím prodloužení) marně uplynula, odmítl soudce zpravodaj ústavní stížnost stěžovatelů podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2026

Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj