Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem se sídlem [adresa] proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2015 č. j. 20 Co 243/2014-73, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Průběh řízení a obsah ústavní stížnosti
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně garantovaných práv (mj.) na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny domáhal zrušení výroku II. shora označeného rozhodnutí obecného soudu (o nepřiznání náhrady nákladů exekuce).
2. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2015 č. j. 20 Co 243/2014-73 bylo ve výroku I. změněno rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2014 č. j. 79 EXE 1341/2012-43 tak, že exekuce nařízená na majetek povinného (stěžovatele) byla zastavena. Výrokem II. rozhodnutí odvolacího soudu nebylo stěžovateli přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce proti oprávněnému. 3. V ústavní stížnosti byla namítána nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu o nepřiznání náhrady nákladů exekuce stěžovateli (povinnému), kterým bylo neodůvodněně vybočeno ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován. Stěžovatel vyslovil nesouhlas s posouzením otázky zavinění zastavení exekuce oprávněným.
II. Právní posouzení 4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze tehdy, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
5. Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení (i nákladů exekuce) a jeho reflexí z pohledu zachování spravedlivého procesu a legitimního očekávání ochrany majetku se Ústavní soud v rozhodovací činnosti mnohokrát zabýval a formuloval ústavněprávní limity. Vyslovil závěr, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního procesu jako celku a doménou obecných soudů. Samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody. 6. Ústavní soud konstatuje, že napadené nákladové rozhodnutí obecného soudu je v dostatečném rozsahu odůvodněno a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, které stěžovatel dovozuje, nezakládá. 7. Stěžovatel mimoto brojil předmětnou ústavní stížností proti rozhodnutí obecného (odvolacího) soudu, kterým mu bylo odepřeno právo na náhradu nákladů exekuce v částce 10 987 Kč (pozn.: výpočet se uvádí v závěru ústavní stížnosti). Ústavní soud dal ve své dosavadní rozhodovací praxi opakovaně najevo, že ve věcech bagatelního významu, u nichž nedochází na straně stěžovatele ke vzniku závažné újmy, lze rozhodnutí orgánu veřejné moci úspěšně napadnout ústavní stížností toliko za extrémního vybočení ze standardů esenciálních pro postup v řízení a právní řešení. O takový případ v posuzované věci nejde.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2015
Ludvík David, v. r. předseda senátu