Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. B., zastoupeného JUDr. Simonou Vypušťák Corradiniovou, advokátkou sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 1 Nc 2466/2023-288 ze dne 22. 1. 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Mgr. V. N., PhD., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl o námitce stěžovatele o podjatosti soudkyně tak, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Mgr. P. L. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 27 C 88/2023 (o vypořádání společného jmění manželů).
2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí; tvrdí, že jím bylo porušeno (přinejmenším) jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
3. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů („zákon o Ústavním soudu“). Ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2. 2023 (57/2023 Sb.) plénum Ústavního soudu sjednotilo svoji rozhodovací praxi tak, že ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, jímž bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V podrobnostech odkazuje Ústavní soud na odůvodnění stanoviska.
4. Také v tomto případě se může uplatnit výjimka obsažená v § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle které Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, přestože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Je však věcí stěžovatele, aby v ústavní stížnosti tento „přesah vlastních zájmů“ řádně, přesvědčivě a s využitím judikatury zdejšího soudu vyložil (bod 33 stanoviska). Stěžovatel v ústavní stížnosti ani netvrdí, že ústavní stížnost jeho vlastní zájmy přesahuje, a ani Ústavní soud žádné výjimečné okolnosti pro jiný postup neshledal.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2024
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj