Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci stěžovatelky V. N., právně zastoupené JUDr. Peterem Radošovským Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Okresního státního zastupitelství Strakonice ze dne 16. 2. 2016 č. j. ZT 184/2015-72 a usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 20. 1. 2016 č. j. KRPC-106662-80/TČ-2014-020781, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 15. 3. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.
Stěžovatelka se na Ústavní soud obrátila podáním, označeným jako ústavní stížnost, v němž brojila proti shora napadenému usnesení policejního orgánu, kterým bylo proti ní zahájeno trestní stíhání pro trestný čin poškozování věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3, písm. a), formou účastenství, pomocí, podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. z.
Stěžovatelka ke svému podání přiložila napadená usnesení; po seznámení se s nimi i s obsahem návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že při svém rozhodování vychází ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, jež je třeba vnímat jako řízení mimořádné. Ústavní soud uplatňuje zásadu zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci především tam, kde dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Usnesení, kterým se podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, rozhoduje o zahájení trestního stíhání, je úkonem se závažnými důsledky pro osobu obviněného a k jeho vydání smí dojít jedině v zákonných mezích (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Toto rozhodnutí má však ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smyslem ve vztahu k obviněnému je oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což je podmínkou dalších procesních úkonů v trestním řízení. Důvodnost a zákonnost trestního stíhání bude příslušnými orgány z úřední povinnosti zkoumána po celou dobu řízení. Ústavní soud proto ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání koriguje toliko extrémní vybočení z rámce zákonnosti, mající za následek porušení ústavně zaručených práv. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo. Podle ustanovení § 160 odstavce 1 trestního řádu je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává dle § 174 a násl. trestního řádu dozor příslušný státní zástupce, který je povinen dle § 172 odstavce 1 trestního řádu zastavit trestní stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním řádem. Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí orgánů státní moci trpěla takovými vadami, které by si žádaly jejich zrušení. Z odůvodnění rozhodnutí jednoznačně plyne, jakými konkrétními úvahami byl policejní orgán veden, když přistoupil k zahájení trestního stíhání, i jaké vývody státní zástupce učinil na pozadí argumentace stěžovatele.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl, a to podle ustanovení § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2016
David Uhlíř v. r. předseda senátu