I. ÚS 918/08

Odůvodnění

Stěžovatelka v návrhu na zahájení řízení ze dne 9.4.2008, předanému k poštovní přepravě téhož dne, napadla v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto její dovolání, a dále se domáhala i zrušení předcházejících usnesení obecných soudů. Na základě výzvy Ústavního soudu k odstranění vad, zaslala právní zástupkyně stěžovatelky obsahově naprosto shodné podání, které doplnila pouze o údaje na titulní straně a přiložila k němu napadené usnesení Nejvyššího soudu. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že soudy v řízení porušily její ústavně zaručené právo plynoucí z ustanovení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z předloženého usnesení Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o určení ceny nemovitosti v řízení o výkon rozhodnutí, a to jako nepřípustné, nikoliv však z důvodu upraveného v § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatelky bylo odvolání proti usnesení soudu I. stupně, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9.2.2007; dovolání nebylo podle § 238a odst. 1 obč. soudního řádu přípustné, a proto ho nelze považovat za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto důvodu bylo možné podat ústavní stížnost ve stanovené lhůtě, která počala již doručením usnesení soudu II. stupně. Ke dni podání ústavní stížnosti (tj. k 9.4.2008, kdy byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě) tato lhůta evidentně uplynula, aniž Ústavní soud musel zjišťoval přesné datum jejího počátku a konce.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2008

Ivana Janů soudce zpravodaj