Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti I. D., právně zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009 sp. zn. 3 Tdo 1329/2009, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. 3 To 159/2009 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2009 sp. zn. 99 T 103/2008, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Výše uvedenými rozhodnutími bylo rozhodnuto o trestním obvinění stěžovatelky.
Stěžovatelka se ústavní stížností, předanou poštovní přepravě dne 29. 3. 2010, domáhá zrušení svrchu uvedených rozhodnutí, neboť dle jejího názoru porušují její, v podání uvedená, základní práva. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o jí podaném dovolání bylo stěžovatelce doručeno dne 11. 1. 2010 a jejímu právnímu zástupci dne 12. 1. 2010.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k jejímu podání. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Ze shora uvedeného je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla zachována, neboť podání bylo nepochybně uskutečněno po uplynutí zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. Lhůta počala běžet nejpozději dne 13. 1. 2010 a protože 60 den připadl na sobotu, skončila lhůta až 62 den, tj. dne 15. 3. 2010, přičemž nejpozději v ten den měla být ústavní stížnost podána, resp. předána poštovní přepravě.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítnul jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.)
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2010
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj