Ústavní soud rozhodl dne 8. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatelky J. M., zastoupené JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 3. prosince 2012 č. j. 10 Co 483/2012-42, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše citovaného rozsudku, jímž Krajský soud v Klatovech k odvolání žalovaného změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé tak, že mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na výživném pro manželku za dobu od 14. 7. 2010 do 11. 10. 2011 částku 104 500 Kč, dále změnil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, na nichž jí přiznal částku nižší, pokud jde o náklady odvolacího řízení, také ty nevyhodnotil dle jejího přesvědčení správně. Z uvedených důvodů se cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 1 odst. 1 a 4, čl. 26 odst. 1 a 3, dále v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ústí nad Labem přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného přispívat na výživu manželky, nyní stěžovatelky, měsíčně částkou 7 000 Kč a vzhledem k tomu, že manželství účastníků bylo rozvedeno, důvodně vyčíslil dlužné výživné za dobu od 14. 7. 2010 do dne rozvodu, tj. do 11. 10. 2011 a v tomto rozsahu změnil výrok ve věci samé tak, jak v rozsudku obsaženo. Pro takto stanovený rozsah vyživovací povinnosti žalovaného k manželce bylo nezbytné změnit i výrok o nákladech řízení, přiznaných žalobkyni soudem prvního stupně a určit je v rozsahu stanoveném § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dle vyhodnocení úkonů právní zástupkyně v odvolacím řízení pak rozhodnout o nákladech v řízení před soudem druhého stupně. Na vyčerpávající odůvodnění výroků rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2013
Ivana Janů v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu