Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) P. P. a 2) E. P., zastoupených Mgr. Jiřím Kasalem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2026 č. j. 22 Cdo 2754/2025-141, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. května 2025 č. j. 7 Co 675/2025-107 a rozsudku Okresního soudu v J. H. ze dne 17. ledna 2025 č. j. 4 C 194/2024-72, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v J. H., jako účastníků řízení, a Z. K. a L. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů a namítají porušení svých ústavně zaručených práv - konkrétně práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnictví. Okresní soud v J. H. zamítl žalobu stěžovatelů o určení, že na předmětném pozemku je zřízena služebnost spoluužívání dvora ve prospěch stěžovatelů. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek okresního soudu potvrdil. Stěžovatelé podali dovolání a Nejvyšší soud je odmítl pro nepřípustnost. Rozhodnutí obecných soudů napadli stěžovatelé ústavní stížností.
2. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
3. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti Ústavy zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky). Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže. 4. Stěžovatelé namítají, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily jejich právo na spravedlivý proces a právo na ochranu majetku. Stěžovatelé nesouhlasí se závěry soudů, podle kterých zaniklo věcné břemeno ex lege. Za vadný považují také závěr, že neprovedení výmazu věcného břemene z pozemkových knih se existence věcného práva v podstatě netýká - tedy že vymazání ani nevymazání zápisu by nic nezměnilo na skutečnosti, že toto právo zaniklo.
5. Stěžovatelé však v ústavní stížnosti pouze polemizují se závěry soudů a prakticky nevznášejí ústavněprávní argumentaci. Ústavní stížnost obsahuje řadu domněnek, ze kterých stěžovatelé dovozují chybnost závěrů obecných soudů. Nesouhlas stěžovatelů s obecnými soudy však neznamená, že závěry soudů jsou protiústavní. Obecné soudy navíc námitky stěžovatelů již řádně vypořádaly ve svých rozhodnutích a Ústavní soud tak nemá důvod do jejich rozhodovací činnosti zasahovat.
6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají také podjatost soudkyně soudu prvního stupně. Námitky, které mohly a měly být uplatněny v předchozích právních řízeních, však nemohou být uplatněny poprvé až v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na její subsidiární povahu (tedy účel poskytnout ochranu základnímu právu, teprve když v ochraně základního práva selžou obecné soudy). V občanském soudním řízení se plně uplatňuje zásada odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv, která vyžaduje od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat. Ústavní soud uzavírá, že danou námitku podjatosti měli stěžovatelé uplatnit nejpozději v rámci řízení před odvolacím soudem. Pokud ji vznášejí poprvé až v ústavní stížnosti (fakticky se domáhají ochrany svého základního práva na zákonného soudce), jde o námitku materiálně nepřípustnou (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2761/23 ze dne 19. 12. 2024, body 10-13).
7. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu