Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatele Ing. M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 236/2018-107 ze dne 13. 12. 2018, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 15. 3. 2019, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně s odůvodněním, že jím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zejména pak práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatel současně Ústavní soud informoval o tom, že jeho žádost o určení advokáta Česká advokátní komora (údajně svévolně) zamítla. V projednávané věci tak stěžovatel při předložení ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není zastoupen advokátem. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu přitom známo, že stěžovatel podal v minulosti již více než šedesát ústavních stížností, a proto je si povinnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, upravené v § 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dobře vědom. Navzdory tomu zvolil při podání svého návrhu nekvalifikovaný postup. Za dané situace, kdy navrhovatel ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2019
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj