Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajky), a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. A. S., právně zastoupené Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem, sídlem [adresa] Děčín, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. listopadu 2025 č. j. 12 Co 236/2023-1739, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení a RNDr. L. J. Loewa, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 13. 4. 2026 ústavní stížnost stěžovatelky proti v záhlaví specifikovanému rozsudku. Dne 23. 4. 2026 advokát stěžovatelky Ústavnímu soudu sdělil, že stěžovatelka dne 14. 4. 2026 zemřela a je tedy na místě řízení o ústavní stížnosti přerušit do skončení pozůstalostního řízení. Advokát stěžovatelky dále Ústavnímu soudu sdělil, že řízení o pozůstalosti po stěžovatelce vede JUDr. Ivana Krušková, notářka, sídlem [adresa] Praha 3.
2. Podle § 107 odst. 1 občanského soudního řádu (užitého na základě § 63 zákona o Ústavním soudu) jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
3. Stěžovatelka po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřela, čímž ztratila způsobilost být účastnicí řízení (§ 19 občanského soudního řádu, § 23 občanského zákoníku). Ústavní soud se proto musel zabývat otázkou, zda může v řízení případně pokračovat s jejími právními nástupci, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí konkrétního účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce
4. V projednávané věci se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí o výživném stěžovatelky (manželky) tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 1 415 127,80 Kč a také náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 184 644 Kč.
5. Povaha povinnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, a o které rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem, není podle hmotného práva vázána na osobu stěžovatelky, smrtí stěžovatelky nedochází k zániku povinnosti (dluhu), kterou Krajský soud v Ústí nad Labem stěžovatelce uložil, a (přinejmenším prozatím) ani nejde o případ, kdy stěžovatelka nemá žádného právního nástupce. Z povahy věci tak plyne, že se nejedná o povinnost, která by nepřecházela na její právní nástupce. Ti prozatím nejsou určeni.
6. Ústavní soud vzhledem k těmto okolnostem řízení o ústavní stížnosti přerušil do doby určení právního nástupce či právních nástupců zemřelé stěžovatelky podle § 107 občanského soudního řádu užitého na základě § 63 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu