Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., právně zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 11. 2011 sp. zn. 3 Tdo 385/2011, rozsudku Krajského sodu v Ostravě ze dne 19. 11. 2010 sp. zn. 6 To 441/2009 (správně dle přílohy 6 To 271/2010) a rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. 4 T 33/2007, spojené s návrhem na zrušení § 2 odst. 5 zákona č. 247/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Výrok
Ústavní stížnost i návrh se odmítají.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou dne 10. 1. 2012 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základního práva zaručeného čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci se zaměřil na posouzení otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3), to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje mj. v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva. Z povahy ústavní stížnosti také plyne, že základní podmínkou její přípustnosti je existence pravomocného rozhodnutí, popř. existence jiného zásahu. To znamená, že v zásadě nelze napadnout postup nalézacího soudu, když řízení ještě probíhá; lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení. V daném případě stěžovatel ústavní stížnosti napadl usnesení Nejvyššího soudu, jímž byl na základě dovolání podaného stěžovatelem zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 271/2010 ze dne 19. 11. 2010 a věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Jak je z výše uvedeného patrné, podmínka pro projednání ústavní stížnosti slněna není, tudíž je třeba konstatovat, že ústavní stížnost, stejně jako návrh stěžovatele na zrušení ust. § 2 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, nutno posoudit jako nepřípustné.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost i návrh odmítl jako návrhy nepřípustné. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2012
Stanislav Balík předseda senátu