Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. V. N., zastoupeného JUDr. Ivanou Šlehoferovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Kralupech nad Vltavou, nám. J. Seiferta 238, proti Oznámení podle nařízení vlády č. 353/2000 Sb., o zvýšení důchodů, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 1 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a porušení principu zákazu retroaktivity práva, domáhá zrušení Oznámení podle nařízení vlády č. 353/2000 Sb., o zvýšení důchodů. K ústavní stížnosti přiložil fotokopii Oznámení podle nařízení vlády č. 353/2000 Sb., o zvýšení důchodů ze dne 2. 11. 2000, kterým mu byl s účinností od 1. 12. 2000 upraven (zvýšen o 4,5 %) výsluhový příspěvek. Stěžovatel namítá, že zvýšení dávek jeho výsluhového příspěvku, přiznávané nyní nepřímo na základě zákona č. 221/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 353/2000 Sb.a přímo na základě Oznámení podle nařízení vlády č. 353/2000 Sb., je nižší oproti dávkám příspěvku přiznávaným postupem dle zákona č. 76/1959 Sb. Poukazuje na to, že jeho výsluhový příspěvek byl vyměřován za úplně jiných podmínek, jak platebních, tak právních, než výsluhové příspěvky vojenských důchodců, jejichž právní vztahy vznikaly od začátku za právního režimu zákona č. 221/1999 Sb.
Dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění dalších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu) je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Ústavní stížnost musí být dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem k tomu, že z obsahu ústavní stížnosti a přiloženého napadeného Oznámení podle nařízení vlády č. 353/2000 Sb., o zvýšení důchodů ze dne 1. 11. 2000, je zřejmé, že se evidentně jedná o ústavní stížnost podanou po lhůtě určené zákonem, Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem. Za těchto okolností považoval Ústavní soud již za nadbytečné zabývat se přípustností ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2010
Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj