Odůvodnění
Podáním ze dne 9.3. 1998, bez předepsaného advokátního zastoupení, se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení ustanovení § 40 odst.2 vyhl. č. 22/1997 Sb., a to věty "zapsáno může být pouze jedno jméno".
Stěžovatel svůj návrh opírá o znění § 64 odst.2 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., protože podle jeho názoru odporuje smyslu č1.10 odst.1 Listiny základních práv a svobod.
Návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení lze navrhnout pouze v tom případě, že jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Takovou stížnost ve smyslu ustanovení § 72 odst.1 písm.a) zák.č. 182/1993 Sb., stěžovatel nepodal, a proto Ústavnímu soudu nepřísluší o jeho návrhu rozhodovat.
V projednávané věci se jedná o správní řízení, kde stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky zákonem mu určené. Protože ústavní stížnost obsahuje i 1
II.ÚS 108/98
formální vady, tj. není doložena příslušným konečným rozhodnutím správního orgánu a nebyla podána advokátem, byl nucen Ústavní soud žádost odmítnout podle ustanovení § 43 odst., 1 písm. f) zák. č. 18211993 Sb., jako návrh nepřípustný.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 18. března 1998 2