Odůvodnění
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl, neboť podaný návrh je nepřípustný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 24. 2. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1999, č. j. 7 Cmo 614/99-53, a to pro porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a dále čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Usnesením ze dne 30. 11. 1999, č. j. 7 Cmo 614/99-53, změnil Vrchní soud v Praze usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 1999, č. j. 22 Cm 1692/98-25, tak, že zamítl žalobu na zmocnění ke svolání valné hromady S., a. s.
Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 11. 10. 2000, č. j. 29 Cdo 1300/2000-97, na základě dovolání zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze 30. 11. 1999, č. j. 7 Cmo 614/99-53, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání do výroků usnesení Vrchního soudu v Praze 30. 11. 1999, č. j. 7 Cmo 614/99-53, o nákladech řízení odmítl. Podle ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost odmítnout pro její nepřípustnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 8. ledna 2001