Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky L. M., zastoupené Mgr. Filipem Hajným, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 39/2026-8297 ze dne 9. února 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 60 P 133/2020-8009 ze dne 31. října 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a a) nezletilého [nezletilý] R., b) V. M. a c) J. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena její práva podle čl. 7, čl. 10 odst. 2, čl. 31, čl. 32 odst. 1, 4, čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 2, 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), čl. 3 odst. 1, 2, 3, čl. 5, čl. 6 odst. 2, čl. 8 odst. 1, čl. 12 odst. 1, 2, čl. 16, čl. 18 odst. 1, čl. 19, čl. 24 odst. 1, 2 písm. b), čl. 37 písm. a) Úmluvy o právech dítěte a čl. 3, čl. 5, čl. 6 odst. 1, 2, čl. 13, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka se u Obvodní soud pro Prahu 3 ("obvodní soud") domáhala nařízení předběžného opatření, kterým by byl rozšířen její styk s vnukem, nezletilým vedlejším účastníkem a), a to již bez asistence odborného pracoviště Area Fausta. Obvodní soud návrh napadeným usnesením zamítl. Neshledal, že by stěžovatelka prokázala změnu poměrů na své straně, pro které soud nařídil asistované kontakty.
3. Městský soud v Praze na základě odvolání stěžovatelky usnesení obvodního soudu potvrdil a ztotožnil se s jeho argumentací.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti namítá celou řadu práv, která jí měla být postupem obecných soudů porušena. Jádro její argumentace spočívá v tvrzení, že obecné soudy zamítnutím návrhu na předběžné opatření fakticky legalizovaly násilné jednání otce, vedlejšího účastníka c), na nezletilém. Stěžovatelka rovněž považuje kolizního opatrovníka nezletilého vedlejšího účastníka a) za podjatého, který jedná v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Ve vztahu k napadeným usnesením stěžovatelka rovněž poznamenala, že se obecné soudy podle ní nedostatečně vypořádaly s její argumentací.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud zdůrazňuje, že k přezkumu rozhodnutí obecných soudů v rodinněprávních věcech přistupuje velmi zdrženlivě a zasahuje do nich pouze v extrémních případech. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je navíc velmi zúžen v kombinaci s omezeným přezkumem předběžných opatření (včetně jejich změny či prodloužení) jako rozhodnutí zatímní povahy (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3200/20 ze dne 2. února 2021, body 20 a 21).
8. Ústavní soud posoudil, zda rozhodnutí o zamítnutí návrhu stěžovatelky mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole či libovůle (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). První dvě podmínky jsou splněny. Rozhodnutí obecných soudů nelze ani považovat za svévolné či zjevně excesivní.
9. V souvislosti s projednávanou věcí je stěžejní, že má-li být předběžné opatření nařízeno, či již nařízené předběžné opatření změněno, musí být tím, kdo takový návrh činí, "prokázána" potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků nebo potřeba změny této zatímní úpravy (§ 74, § 75c občanského soudního řádu). Co do podmínky "prokázání" pak platí, že jde o více než osvědčení, tedy že o důvodech potřeby prozatímní úpravy nebo potřeby její změny musí navrhovatel soud přesvědčit. Na druhé straně však zde nemá místo dokazování v procesním smyslu, pro které z povahy věci není prostor. U ostatních rozhodujících skutečností postačí, budou-li osvědčeny, tj. aby se jevily pravděpodobnými.
10. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatelka neprokázala před obecnými soudy potřebu změny zatímní úpravy právních poměrů účastníků ani neosvědčila rozhodné skutečnosti pro uložení navrhovaného předběžného opatření. Obvodní soud si pro své rozhodnutí vyžádal celou řadu podkladů včetně zpráv odborného pracoviště Area Fausta, za jejichž asistence styk nezletilého se stěžovatelkou probíhá. Na základě získaných skutkových zjištění pak obvodní soud dospěl k závěru, že asistence zaměstnanců odborného pracoviště je stále nezbytná (bod 18 napadeného usnesení obvodního soudu). Rozhodnutí obvodního soudu je tak zcela přezkoumatelné, není vůči stěžovatelce zjevně excesivní, ani projevem svévole.
11. S ohledem na shora uvedené jsou další námitky stěžovatelky bez významu pro posouzení projednávané věci a postrádají tak ústavněprávní přesah podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Úkolem stěžovatelky totiž bylo v řízení zejména prokázat, že další realizace styku s nezletilým za účasti třetí osoby již není nezbytná. Takovou změnu poměrů ale obecné soudy nezjistily. Do budoucna však s ohledem na dočasnou povahu předběžného opatření nelze vyloučit, že stěžovatelka prokáže změnu rozhodných poměrů a obecné soudy jejímu návrhu vyhoví.
12. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2026
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu