Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Lubomírem Okřinou, advokátem se sídlem v [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008 č. j. 19 Co 455/2007-97, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. 5. 2008 a i v ostatním splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, a to s odkazem na údajné porušení jeho ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel nesouhlasí se stanovenou výší výživného pro jeho nezl. dceru R. (dále jen "nezletilá dcera"). Tvrdí, že odvolací soud při hodnocení skutečností rozhodných pro určení výživného nesprávně vyhodnotil jeho výdělkové a majetkové poměry poté, co neakceptoval důkazní návrh, aby soud vyžádal od jeho účetní daňové přiznání a účetní doklady za rok 2007, a když dospěl k závěru, že stěžovatel nepřednesl žádný srozumitelný a akceptovatelný důvod, pro který přerušil v zimním období roku 2008 na 5 měsíců podnikání. Z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 25. 5. 2007 č. j. 10 Nc 216/2006-74 rozhodl o návrhu matky R. K. (dále jen "matka") na úpravu výchovy a výživy nezletilé dcery pro dobu do rozvodu a pro dobu po rozvodu manželství rodičů tak, že nezletilou dceru svěřil pro dobu do rozvodu a po rozvodu do výchovy matce (I. a IV. výrok), stěžovateli uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé dcery počínaje dnem 1. 9. 2006 jakož i po právní moci výroku o rozvodu manželství částkou 2.500,- Kč měsíčně k rukám matky (II. a V. výrok), dále stěžovateli uložil povinnost zaplatit nedoplatek výživného za období od 1. 9. 2006 do 31. 5. 2007 ve výši 22.500,- Kč do dvou měsíců k rukám matky (III. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (VI. a VII. výrok). K odvolání matky Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 1. 2008 č. j. 19 Co 455/2007-97 po doplnění dokazování změnil rozsudek soudu prvého stupně v napadené části tak, že stěžovateli uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé dcery počínaje dnem 1. 9. 2006, jakož i po právní moci výroku o rozvodu manželství částkou 4.000,- Kč měsíčně k rukám matky (I. a III. výrok), dále mu uložil povinnost zaplatit nedoplatek výživného za období od 1. 9. 2006 do 31. 1. 2008 ve výši 63.000,- Kč do tří měsíců k rukám matky (II. výrok) a současně potvrdil rozsudek soudu prvého stupně o nákladech řízení (IV. výrok) a rozhodl o nákladech řízení před odvolacím soudem (V. výrok).
Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a připojených rozsudků dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že jeho úkolem je v souladu s čl. 83 Ústavy ochrana ústavnosti, nikoli tedy "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody v důsledku takové interpretace právních předpisů, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Dle názoru Ústavního soudu o takový případ v projednávané věci nejde. V této souvislosti Ústavní soud považuje za nutné uvést, že mu nepřísluší přezkoumávat kritéria výživného stanovená v ustanovení § 96 zákona o rodině (srov. např. II. ÚS 98/05, I. ÚS 32/06, II. ÚS 1934/07 aj.). Je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska určení výživného, stanovená tímto ustanovením, uváděly v život aplikací v jednotlivých individuálních případech. Není a nemůže být pravomocí Ústavního soudu detailně přezkoumávat závěry obecných soudů, na základě kterých stanovily výživné. I kdyby skutkové závěry obecných soudů byly kritizovatelné z hlediska věcné správnosti, ústavněprávní dimenze by takové pochybení dosahovalo pouze za předpokladu, že by soudy očividně a neodůvodněně vybočily ze zákonných standardů dokazování, nebo pokud by hodnocení důkazů a tomu odpovídající skutkové závěry byly výrazem zjevného faktického omylu či excesu; rozpor s požadavky spravedlivého procesu by byl dán také tehdy, jestliže by odpovídající skutková zjištění soudy řádně (srozumitelně a přesvědčivě) v rozhodnutí nezdůvodnily. Nic takového však v dané věci dovodit nelze. Odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými procesními normami i ustanoveními zákona o rodině a své závěry řádným způsobem odůvodnil. Nejednalo se tedy z jeho strany o zásah do stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Skutečnost, že odvolací soud své rozhodnutí opřel o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Porušení základních práv nelze spatřovat ani v tom, že rozhodnutím soudu se zhorší sociální situace stěžovatele. Její případné zhoršení nezapříčinil soud, ale dlouhodobé neplnění vyživovací povinnosti k dceři. Ústavní soud dodává, že pokud dojde k podstatné změně poměrů u stěžovatele, má možnost požádat soud o snížení výživného. Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. září 2008
Jiří Nykodým předseda senátu