Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Š., proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 22 As 10/2026-20 ze dne 26. února 2026, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost, které směřuje proti v záhlaví uvedenému usnesení Nejvyššího správního soudu.
2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (§ 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu).
3. V prvé řadě však stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu). V návrhu stěžovatelka uvedla, že 22. dubna 2026 požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti. Zároveň Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady chybějícího povinného zastoupení do doby, než o její žádosti Česká advokátní komora rozhodne.
4. Návrh stěžovatelky trpí stejnými vadami jako mnohá její předchozí podání (např. ve věci sp. zn. I. ÚS 1085/26, I. ÚS 1086/26 nebo IV. ÚS 1039/26), nadto se náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti v minulosti stěžovatelce dostalo opakovaně. I přes tato poučení znovu podala návrh, aniž by byla zastoupena advokátem.
5. Žádost o určení advokáta adresovaná České advokátní komoře není sama o sobě důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti. To platí tím spíše tehdy, volí-li tento postup stěžovatelka opakovaně a o určení advokáta požádá zpravidla až ke konci dvouměsíční lhůty (napadené rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno 5. března 2026, žádost o určení advokáta podala 22. dubna 2026). Lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, stěžovatelka však o tuto výjimku žádá téměř v každém svém návrhu. Již v dřívějších usneseních Ústavní soud konstatoval, že podání této stěžovatelky mají obstrukční charakter a bez stanovení lhůty k odstranění vad její ústavní stížnosti odmítl. Lhůtu k odstranění vad proto nestanovil ani nyní.
6. Z výše uvedených důvodů soudkyně zpravodajka ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 13. května 2026
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka