Odůvodnění
Navrhovatel podal ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, čj. 6 C 2/95, ze dne 23. 9. 1996, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, čj. 17 Co 521/97, ze dne 13. 11. 1997. Navrhovatel je toho názoru, že shora uvedeným pravomocným rozhodnutím, jehož byl účastníkem, bylo rozhodnutím orgánu veřejné moci porušeno jeho základní ústavní právo, a to proto, že bylo zasáhnuto do jeho práva na práci a odměnu za vykonanou práci tím, že uzavřená pracovní smlouva byla v rozporu se zákonem shledána neplatnou. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, čj. 6 C 2/95, ze dne 23. 9. 1996, byl v právní věci žalobců JUDr. S. P., Z. H. a Paedr. P. K. proti žalovanému JUDr. P. V. a vedlejšímu účastníku, pojišťovně O., a. s., zamítnuta žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobcům částku 205.050,- Kč s přísl. Rozsudkem Městského soudu v Praze 7, čj. 17 Co 521/97, ze dne 13. 11. 1997, byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé potvrzen. Žalobci se domáhali vůči žalovanému náhrady škody v celkové výši 205.050,- Kč, která měla vzniknout tím, že žalovaný jakožto právní zástupce žalobců nepodal u Obvodního soudu pro Prahu 1 návrh na zahájení řízení ve věci určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a znemožnil tím žalobcům uplatnit nároky z toho plynoucí. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně tím, že pracovní poměr, v daném případě mezi žalobci a společností F., a. s., na základě předmětných pracovních smluv nevznikl,
ÚS 128/98 - G neboť se jedná o pracovní smlouvy neplatné. Jelikož pracovní poměr nevznikl, neměli žalobci možnost se domáhat jakýchkoli nároků z tohoto titulu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je navrhovatel toho názoru, že obě shora uvedená rozhodnutí jsou nezákonná a stěžovatel proto navrhuje. aby Ústavní soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7, čj. 6 C 2/95, ze dne 23. 9. 1996, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze. čj. 17 Co 521/97, ze dne 13. 11. 1997- zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a Ústavnímu soudu o ní rozhodovat nepřísluší. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů ve věci samé, ledaže by takovými rozhodnutími bylo dle čl. 87 odst. 1 písm. d) zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod účastníků. Navrhovatel namítá, že bylo rozhodnutími soudů zasaženo do jeho práva na práci a odměnu za vykonanou práci. Takové právo však účinná ústavně právní úprava nezaručuje.
Navrhovatel je dále toho názoru, že obě shora uvedená rozhodnutí jsou nezákonná a proto navrhuje, aby Ústavní soud ČR podané ústavní stížnosti vyhověl.
K tomu je Ústavní soud nucen konstatovat, že dle ústavy ČR je příslušný přezkoumávat ústavnost, nikoliv zákonnost rozhodnutí obecných soudů. Není tedy příslušný k tomu, aby přezkoumával zákonnost naříkaných rozhodnutí obecných soudů, není-li současně právně relevantně namítána neústavnost těchto rozhodnutí.
Dle § 43 odst. 1 písm. e) soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu
V Brně dne 29. 4. 1998 1`