Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti MUDr. Z. S., zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph. D., advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 75/2013-24 ze dne 13. února 2013 ve spojení s návrhem na zrušení § 265d odst. 1 a § 265h odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení ustanovení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti kasačnímu rozhodnutí dovolacího soudu, proti němuž není ústavní stížnost ze své podstaty zásadně přípustná (obdobně viz např. usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 241/97, II. ÚS 2492/12 aj.), neboť v řízení ve věci samé byla věc vrácena soudu prvé stolice - Městskému soudu v Brně - k dalšímu řízení. Není tak splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovatelce právní řád k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Skutečnost, že pravomocné usnesení odvolacího soudu a jím potvrzený rozsudek soudu nalézacího byly Nejvyšším soudem zrušeny, současně znamená, že předmětné soudní řízení nebylo skončeno, a proto je v tomto stádiu ústavní stížnost předčasná.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že ačkoliv je soud prvního stupně ve svém dalším postupu vázán právními názory Nejvyššího soudu, není jimi "svázán" potud, pokud má dostát ochraně základních práv a svobod stěžovatele. Proto rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy soud prvého stupně, byť vázán právními názory vyslovenými v napadeném rozhodnutí dovolacího soudu, teprve rozhoduje o dalším postupu v řízení, by bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti. Na tomto místě je ovšem třeba upozornit, že odmítnutím předčasné ústavní stížnosti není stěžovatelka jakkoli zbavena práva napadnout postup obecných soudů poté, co řízení v posuzované věci bude pravomocně skončeno.
Ve světle řečeného byl tudíž Ústavní soud nucen návrh na zrušení napadeného usnesení Nejvyššího soudu podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout. Stejný osud přitom sdílí i akcesorický návrh na zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení, který byl odmítnut dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 13. června 2013
Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu