Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ J. P. a 2/ R. P., obou právně zastoupených Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem [adresa] Praha 10-Záběhlice, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 348/2020-150 ze dne 2. 3. 2021, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu s tvrzením, že jím mělo dojít k porušení jejich práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání stěžovatelů proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 52 C 67/2019-107. Výrokem II. nepřiznal žalovaným 1) a 2) náhradu nákladů řízení. Proti tomuto usnesení podali včas odvolání oba stěžovatelé. Uvedli, že měli být osvobozeni od soudních poplatků, důvodem je probíhající insolvenční řízení. Nelze argumentovat ze strany soudu formulářem, žalobce 1/ měl být osvobozen bez dalšího kvůli insolvenci. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Stěžovatelé soudní poplatek ani do doby, kdy rozhoduje odvolací soud, nezaplatili a předcházející žádosti o osvobození od placení soudních poplatků, podané ze stejného důvodu, nebylo pravomocně vyhověno. Stěžovatelé proti usnesení Krajského soudu v Brně podali současně dovolání i ústavní stížnost, a to se shodnou argumentací. Argumentovali nesprávným právním posouzením věci, tj. že soud nesprávně posoudil to, že soud prvního stupně se tím, že nerozhodl o žádosti o osvobození od soudních poplatků, dopustil porušení zásady zákazu denegatio iustitiae.
3. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
4. V daném případě je zjevné, že stěžovatelé podali současně dovolání a ústavní stížnost. Tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost [§ 75 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Dovolání samo je ve věci stěžovatelů nepřípustné a stěžovatelé byli takto i odvolacím soudem poučeni. Protože však o dovolání bylo v době rozhodování o ústavní stížnosti již Nejvyšším soudem rozhodnuto, přistoupil Ústavní soud k přezkumu napadeného rozhodnutí, neboť proti němu byla ústavní stížnost podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
5. Po jeho přezkoumání dospěl Ústavní soud k závěru, že závěry v napadeném usnesení jsou dostatečným způsobem odůvodněné a tudíž nezavdávají žádné pochybnosti z hlediska dodržení zásad spravedlivého procesu. Stěžovatelé ostatně ani žádnou ústavně právní argumentaci v ústavní stížnosti blíže nerozvedli.
6. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení základních práv stěžovatelů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. července 2021
Ludvík David, v. r. předseda senátu