Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost5× citováno

Spisová značka

II. ÚS 1311/07

Téma · generováno AIPřípustnost dovolání podle přechodných ustanovení novely

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 15. 11. 2007Zpravodaj: Lastovecká DagmarTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2007:2.US.1311.07.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 22. 1. 2007Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel namítal, že Nejvyšší soud nesprávně odmítl jeho dovolání s odkazem na přechodná ustanovení novely občanského soudního řádu. Ústavní soud však neshledal v postupu Nejvyššího soudu pochybení a uvedl, že novela pravidla přípustnosti dovolání v jeho věci podstatně nezměnila. Návrh proto zčásti odmítl jako zjevně neopodstatněný a zčásti jako nepřípustný.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Nejvyšší soud neporušil právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 ani zásadu rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny, jestliže dovolání posoudil podle přechodných ustanovení novel občanského soudního řádu. V dané věci přípustnost dovolání novela nezměnila a její výklad nebyl v rozporu s čl. II bodem 3 zákona č. 59/2005 Sb. Ústavní stížnost byla proto zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud přitom musí konstatovat, že v postupu Nejvyššího soudu v tomto ohledu neshledal žádná pochybení.
    Zobrazit v textu
  • Dovolací soud se v napadeném rozhodnutí výše uvedenými intertemporálními ustanoveními novely občanského soudního řádu řídil, a není ani možno říci, že by přípustnost dovolání interpretoval ve stěžovatelově případě v rozporu s čl. II bodem 3 zákona č. 59/2005 Sb.
    Zobrazit v textu
  • Námitka stěžovatele by nadto nebyla ústavněprávně relevantní ani v případě, kdy by Nejvyšší soud - hypoteticky - nepostupoval v souladu s přechodnými ustanoveními novel občanského soudního řádu, neboť v případě stěžovatelovy právní věci právní úprava přípustnosti dovolání nedoznala předmětnou novelou občanského soudního řádu žádných relevantních změn.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

  • Cituje:I. ÚS 14/07

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti P. N., zastoupeného Mgr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 10. 2006 ve věci sp. zn. 33 Odo 1385/2004, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení shora uvedených rozsudků, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces a na rovnost subjektů před zákonem ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Posuzovaná ústavní stížnost představuje rozšíření ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. I. ÚS 14/07, které bylo Ústavnímu soudu doručeno až poté, co první senát Ústavního soudu o této ústavní stížnosti již rozhodl. Jelikož rozšíření původní ústavní stížnosti provedl stěžovatel během otevřené lhůty k jejímu podání, bylo považováno za nové podání, jemuž byla dle rozvrhu práce předělena sp. zn. II. ÚS 1311/2007. V rámci nezměněného rozsahu petitu stěžovatel v rozšíření ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud protiprávně a v rozporu s ústavním pořádkem České republiky odmítl jeho dovolání pro nepřípustnost dle přechodných ustanovení novel občanského soudního řádu. Podle názoru stěžovatele byla nepřípustnost dovolání shledána z důvodu nesprávného posouzení těchto přechodných ustanovení. Nejvyšší soud interpretoval dle stěžovatele přípustnost dovolání v rozporu s čl. II bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., čímž porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces.

Ústavní stížnost je částečně zjevně neopodstatněná a částečně nepřípustná. Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti mohl posoudit její opodstatněnost pouze ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu a to toliko ve světle vytýkaného denegationis iustitiae (více viz odůvodnění usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 14/07). Ústavní soud přitom musí konstatovat, že v postupu Nejvyššího soudu v tomto ohledu neshledal žádná pochybení. Dovolací soud se v napadeném rozhodnutí výše uvedenými intertemporálními ustanoveními novely občanského soudního řádu řídil, a není ani možno říci, že by přípustnost dovolání interpretoval ve stěžovatelově případě v rozporu s čl. II bodem 3 zákona č. 59/2005 Sb. Námitka stěžovatele by nadto nebyla ústavněprávně relevantní ani v případě, kdy by Nejvyšší soud - hypoteticky - nepostupoval v souladu s přechodnými ustanoveními novel občanského soudního řádu, neboť v případě stěžovatelovy právní věci právní úprava přípustnosti dovolání nedoznala předmětnou novelou občanského soudního řádu žádných relevantních změn. Stěžovatel ostatně ve svém podání ani nikterak nekonkretizuje, které ustanovení občanského soudního řádu a v jakém znění Nejvyšší soud mylně interpretoval, respektive opomněl aplikovat, a v čem přesně tedy stěžovatel shledává porušení svých ústavně zaručených práv. Ta část ústavní stížnosti, jež směřuje proti výroku Nejvyššího soudu, kterým dovolací soud vrátil projednání věci soudu odvolacímu, je potom nepřípustná, přičemž Ústavní soud na tomto místě odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí ve věci sp. zn. I. ÚS 14/07. Návrh stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku musel Ústavní soud taktéž odmítnout, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti, jež není věcného projednání schopna. Ústavní soud tak z výše uvedených důvodů návrh z části jako zjevně neopodstatněný a z části jako nepřípustný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2007 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací