Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. R. S., proti obecně závazné vyhlášce Statutárního města Brna č. 12/2012, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Statutárního města Brna, sídlem [adresa] Brno, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy navrhuje zrušení v záhlaví uvedené obecně závazné vyhlášky. Tvrdí, že tento předpis je protizákonný, protože umožňuje vybírat poplatek za odpad "dvojnásobně". Statutární město Brno se tak bezdůvodně obohacuje, což se konkrétně projevilo ve věci stěžovatelky týkající se vyměření poplatku za komunální odpad a neposkytnutí dotace na jízdné v místní veřejné dopravě, jehož podmínkou je řádné splnění této poplatkové povinnosti. Obdobná situace se týká stotisíce studentů a mnoha občanů města.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky představuje návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
3. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost tehdy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost tedy musí směřovat proti individuálnímu aktu veřejné moci, který je výsledkem řízení, jehož stěžovatel, který o sobě tvrdí, že je dotčen ve svých základních právech, byl nebo podle zákona měl být účastníkem. Obecně závazná vyhláška obce takovým aktem není. Legislativní činnost včetně vydávání obecně závazných předpisů orgány samosprávy v mezích jejich pravomoci a působnosti za zásah orgánu veřejné moci, který je způsobilý porušit základní právo občana, totiž považovat nelze (srov. totožně usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. II. ÚS 3101/08).
4. Zákon o Ústavním soudu v § 64 odst. 2 stanoví, kdo a za jakých podmínek může podat návrh na zrušení tzv. jiného právního předpisu, kterým je mimo jiné také obecně závazná vyhláška obce. Procesním prostředkem směřujícím ke zrušení obecně závazné vyhlášky obce by tudíž v daném případě byl pouze návrh podle § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu [v návaznosti na čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky], podle kterého však stěžovatelka jako fyzická osoba k takovému izolovanému návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky obce oprávněna není.
5. Sluší se doplnit, že zákonnost obecně závazné vyhlášky obce může být eventuálně zpochybněna buď v řízení u obecného soudu, který je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu [čl. 95 odst. 1 Ústavy, viz též např. nález ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 2315/15 (N 64/81 SbNU 99)], případně v řízení o ústavní stížnosti, která skutečně směřuje proti individuálnímu aktu veřejné moci a splňuje další procesní předpoklady jejího věcného projednání, kupříkladu o ústavní stížnosti směřující proti konečnému rozhodnutí soudu [§ 64 odst. 2 odst. d) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu]. Navíc napadená obecně závazná vyhláška byla již zrušena, a to obecně závaznou vyhláškou Statutárního města Brna č. 10/2015, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.
6. Tvrdí-li stěžovatelka, že se napadená obecně závazná vyhláška projevuje v nezákonném postupu Statutárního města Brna při vyřizování její žádosti o dotaci na jízdné, je Ústavní soud nucen konstatovat, že to je věcí jí odkazovaných řízení č. j. ŽP/911659/24 a č. j. MMB/0139003/2025, nikoli napadeného předpisu. Není-li stěžovatelka spokojena s průběhem či výsledkem těchto řízení, musí se nejprve obrátit na příslušné správní orgány či soudy s eventuálními opravnými prostředky směřujícími k ochraně jejích práv. Z argumentace stěžovatelky přitom není zřejmé, v jaké fázi se tato řízení nyní nalézají; není však úlohou Ústavního soudu tyto otázky v daném procesním kontextu blíže zkoumat. Teprve tehdy, vyčerpá-li stěžovatelka všechny dostupné prostředky, může se eventuálně obrátit na Ústavní soud, který posoudí opodstatněnost jejích námitek z hlediska ústavnosti. Rolí Ústavního soudu však skutečně není přezkoumávat obecné právní předpisy k samostatným návrhům fyzických osob. Mimo to je fyzická osoba povinna být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.
7. Ústavní soud proto podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2025
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj