Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. H., právně zastoupeného Mgr. Danou Leikepovou Strakovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 3. 2008 sp. zn. 28 Cdo 692/2008, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou dne 29. 5. 2008 a na základě výzvy k odstranění vad doplněnou dne 21. 7. 2008 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s odkazem na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. 16 Co 175/2006. Důvodem pro odmítnutí dovolání bylo ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle něhož je dovolání nepřípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že aplikací uvedeného ustanovení o. s. ř. bylo porušeno jeho právo na řádný soudní proces a že smyslem dovolání jako mimořádného opravného prostředku je náprava závažných procesních vad předchozích řízení nebo náprava nesprávného právního posouzení věci soudy nižších stupňů. Základní právo na řádný a spravedlivý proces musí zaručit, aby měl účastník řízení možnost dosáhnout přezkumu a nápravy i cestou mimořádných opravných prostředků, a to bez ohledu na hodnotu sporu.
Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Nejvyššího soudu z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatel namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V projednávané věci je tento postup upraven v hlavě třetí části čtvrté občanského soudního řádu, který upravuje podmínky přípustnosti dovolání a stanoví pravidla pro řízení před dovolacím soudem při podání dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku. Pokud nejsou splněny podmínky pro připuštění dovolání ve věcech menšího významu, platí, že takový postup není v rozporu s požadavky kladenými na soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. usnesení sp. zn. IV.ÚS 336/02, dostupné v elektronické formě na http://nalus.usoud.cz); právo na mimořádný opravný prostředek, a tedy na trojstupňové soudní řízení v meritu věci, není na ústavní úrovni zaručeno (srov. usnesení III.ÚS 537/03, dostupné tamtéž).
Ústavní soud proto konstatuje, že dovolací soud postupoval v souladu s příslušnými procesními normami upravujícími přípustnost dovolání, které interpretoval způsobem, jenž nevybočil z ústavních mezí, a že svůj postup rovněž přiměřeným způsobem odůvodnil; prostor pro závěr, že proces byl veden způsobem porušujícím základní práva stěžovatele, tedy nebyl dán. Nebylo-li proto podané dovolání stěžovatele přípustné a v důsledku toho bylo dovolacím soudem odmítnuto, nelze v takovém postupu shledat protiústavnost, resp. porušení základních práv a svobod stěžovatele. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. září 2008 Jiří Nykodým předseda senátu