Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti L. Š., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, zastoupeného Květuší Blaškovičovou, advokátkou, sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 9 To 62/2022-69 ze dne 8. 3. 2022 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 3 PP 258/2021-55 ze dne 26. 1. 2022, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 1 T 18/2020 ze dne 19. 5. 2020 byl stěžovatel uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, za který byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dne 14. 12. 2021 stěžovatel požádal o podmíněné propuštění z výkonu tohoto trestu na svobodu. Shora označeným usnesením Okresní soud Plzeň-město tuto žádost zamítl. Následnou stížnost proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením rovněž zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že soudy nepřiměřeně zveličily kázeňský přestupek, jehož se dopustil v průběhu výkonu trestu odnětí svobody (nesprávně nasazená ústenka v období šíření nemoci COVID-19). Domnívá se, že soudy nevzaly v úvahu, že byl negativně testován na přítomnost daného onemocnění, takže bylo možné vycházet z předpokladu, že nikoho nemůže nakazit. Stěžovatel soudům také vytkl, že patřičně nepřihlédly k pozitivnímu hodnocení věznice, která si o jeho předpokladech pro návrat do běžného života může učinit lepší obraz než soud. Stěžovatel má celkově za to, že svými aktivitami a zájmy směřuje k tomu, aby se mohl na svobodě zapojit do normálního civilního života, tedy najít si práci přiměřenou svému zdravotnímu stavu, jakož i kvalifikaci získané ve věznici.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel poněkud přeceňuje význam shora zmíněného kázeňského přestupku v odůvodnění trestních soudů, pro které nebylo vyhověno jeho žádosti o podmíněné propuštění. Především soud prvního stupně poukázal na to, že stěžovatel sice vyhledal terapeutický program zaměřený na závislost na patologickém hráčství (stojící v popředí jeho dosavadní trestné činnosti), ten však záhy ukončil, aniž by však byl vysvětlil, z jakého důvodu se tak stalo. Stěžovatel totiž nejprve hovořil o zdravotních potížích matky, posléze však o konfliktu s jiným odsouzeným (viz bod 6 usnesení okresního soudu). Tato skutečnost soudy utvrdila v tom, že perspektiva vedení řádného života (jako třetí podmínka pro podmíněné propuštění dle § 88 odst. 1 trestního zákoníku) není v případě stěžovatele dána, a to i s přihlédnutím k osobě stěžovatele jako speciálního recidivisty. Takové odůvodnění pokládá Ústavní soud za racionální a srozumitelné, prosté ústavně zapovězené libovůle. Ostatně prognóza chování stěžovatele v případě podmíněného propuštění na svobodu byla středem pozornosti trestních soudů i v rámci posuzování jeho osoby v souvislosti s jeho předchozí žádostí o podmíněné propuštění. Soudy tehdy poukázaly na znalecký posudek k osobě stěžovatele a dospěly k závěru o vysoké pravděpodobnosti výskytu kriminálního jednání z jeho strany, když stěžovatel dosud nezvládl gamblerství (srov. usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. 5 PP 38/2020-92 ze dne 25. 2. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. 2 To 69/2021-116 ze dne 10. 6. 2021). Pakliže soudy rozhodující o poslední žádosti stěžovatele s ohledem na jeho přístup k výše vzpomenutému terapeutickému programu nezjistily v tomto směru žádnou změnu, pročež žádosti stěžovatele na podmíněné propuštění nevyhověly, nepostupovaly ústavně nekonformním způsobem.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. června 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu