Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 3566/2024-37 ze dne 28. 1. 2025, Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 309/2024-22 ze dne 29. 10. 2024 a Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 16 C 11/2022-13 ze dne 6. 8. 2024, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrh stěžovatelky nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání, především trpí nedostatkem povinného právního zastoupení (viz § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a násl. zákona o Ústavním soudu). Ačkoli si stěžovatelka musí být těchto požadavků vědoma, protože se již v minulosti na Ústavní soud opakovaně obracela a byla řádně poučena o formálních náležitostech ústavní stížnosti i o důsledcích jejich nedodržení, opětovně postupovala nesprávně. Odmítá-li navíc bez uvedení důvodu všechny soudce Ústavního soudu, pak zde nezůstává žádná osoba, která by o její námitce mohla rozhodnout.
Ústavní soud proto ústavní stížnost bez dalšího odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (shodně srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1358/24 ze dne 22. 5. 2024 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 442/24 ze dne 27. 2. 2024). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2025 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj