Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady3× citováno

Spisová značka

II. ÚS 1414/11

Téma · generováno AIPovinné advokátní zastoupení při ústavní stížnosti

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 8. 6. 2011Zpravodaj: Lastovecká DagmarTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2011:2.US.1414.11.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - OS Havířov SOUD - KS Ostrava SOUD - NSNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 16. 5. 2011

Shrnutí · generováno AI

Ústavní stížnost byla odmítnuta, protože nebyla podána prostřednictvím advokáta a nesplňovala další zákonné náležitosti. Stěžovatelka byla o těchto požadavcích opakovaně poučena v dřívějších řízeních, proto ji Ústavní soud znovu nevyzýval k odstranění vad.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Je-li stěžovateli z předchozích řízení prokazatelně známa povinnost advokátního zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., nemusí jej Ústavní soud v každém novém řízení znovu vyzývat k odstranění vad návrhu. Další poučení by bylo neefektivní a formalistické; návrh lze odmítnout přiměřenou aplikací § 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve předchozích případech.
    Zobrazit v textu
  • Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
    Zobrazit v textu
  • Ústavní soud tak v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl o návrhu Mgr. D. K., proti rozhodnutí Okresního soudu v Havířově čj. 112 C 219/2005-155 ze dne 20. 2. 2009, Krajského soudu v Ostravě čj. 56 Co 227/2009-194 ze dne 13. 10. 2009 a Nejvyššího soudu ČR čj. 21 Cdo 638/2010-212 ze dne 15. 3. 2011, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se, s odvoláním na porušení jejích základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně uvedla, že ústavní stížnost doplní s advokátem, který jí bude určen Českou advokátní komorou. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka nejenže nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení, ale její podání nesplňovalo ani další náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Z elektronické evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatelka podala od roku 1995 k Ústavnímu soudu 86 ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byla opakovaně vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem. Navrhovatelce je tak z mnoha předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby vady odstranila před podáním ústavní stížnosti. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ostatně i tento právní závěr je navrhovatelce znám již z usnesení Ústavního soudu např. sp.zn. IV. ÚS 15486/09, sp.zn. IV. ÚS 281/09, I. ÚS 1101/09, I. ÚS 784/10, jimiž rovněž došlo k odmítnutí návrhu, aniž by byla navrhovatelka vyzývána k odstranění vad podání. Ústavní soud poukazuje rovněž na skutečnost, že přes avizované doplnění ústavní stížnosti tak stěžovatelka do dnešního dne neučinila. Ústavní soud tak v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2011

Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací