Plný text
ÚS 150/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 1994, čj. 16Ca 427/94-7, t a k t o :
Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel ve svém návrhu namítal nesprávnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 1994, čj. 16Ca 427/94-7.
Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené zák. č. 182/1993 Sb.
Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy 1
ÚS 150/95
nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele spolu s vyžádaným spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16Ca 427/94, a dospěl k závěru, že jde zcela zjevně o návrh podaný opožděně, tedy po uplynutí 60ti denní zákonné lhůty, neboť napadené rozhodnutí Krajského soudu je ze dne 11. 8. 1994 a nabylo právní moci dne 9. 9. 1994, zatímco stěžovatel podal ústavní stížnost k přepravě na poště dne 6. 6. 1995. Jen pro úplnost ústavní soud uvádí, že v případě nedodržení 60ti denní lhůty nezná právní úprava, tj. zák. č. 182/1993 Sb., institut, umožňující požádat o prominutí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti jako je tomu v řízení před obecnými soudy dle ustanovení § 204 o.s.ř., ani nezakotvuje možnost neodmítnout přijetí ústavní stížnosti podané po lhůtě, jak je tomu u nevyčerpání všech procesních prostředků (§ 75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). Za této situace nezbylo ústavnímu soudu než návrh stěžovatele dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová V Brně dne 10. 8. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR
Za správnost vyhotovení: 2