Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelů P. D. a I. D., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, č. j. 21 Cdo 1444/2015-66, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 30. 10. 2014, č. j. 69 Co 377/2014-46, a proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 14. 7. 2014, č. j. 10 C 31/2014-40, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 5. 2015 napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí.
Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byli stěžovatelé vyzváni dne 27. 5. 2015 k odstranění vad návrhu, které spočívaly zejména ve skutečnosti, že stěžovatelé nebyli v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem. Pro odstranění vad návrhu byla stěžovatelům stanovena lhůta 30 dnů ode dne doručení výzvy. Stěžovatelé byli současně poučeni, že podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Stěžovatelé reagovali na výzvu soudu podáním ze dne 23. 6. 2015, ve kterém se domáhali svého práva hájit se sami, a to i s ohledem na jejich "absolutní nedůvěru v advokacii". Ústavní soud přípisem ze dne 2. 7. 2015 stěžovatelům sdělil, že se kritikou institutu povinného právního zastoupení již vícekrát zabýval, a odkázal na svou judikaturu, podle které je nutno smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze zajistit povinným právním zastoupením nejenom právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Současně Ústavní soud prodloužil stěžovatelům lhůtu k odstranění vad podání do dne 17. 7. 2015.
Ani po doručení opětovné výzvy stěžovatelé vady návrhu neodstranili, pouze podáním ze dne 13. 7. 2015 apelovali na Ústavní soud, aby se věcí zabýval, případně ji předložil Ministru spravedlnosti České republiky. Podmínky § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou tedy splněny, neboť soudem stanovená lhůta k odstranění vad podání uplynula marně. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem usnesením rozhodl o odmítnutí návrhu pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 22. července 2015
Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj