Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti R. V., soudního exekutora se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. S. V., advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007 ve věci sp. zn. 14 Co 206/2007 a proti výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 2. 2007 ve věci sp. zn. Nc 11886/2004, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se svým návrhem domáhá vedle zrušení shora uvedených rozhodnutí toho, aby Ústavní soud vyslovil, že: "uložení povinnosti platit náklady exekuce povinnému v souvislosti se zastavením exekuce je porušením zásady rovnosti vyjádřené v čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a současně zásahem do práva exekutora vlastnit majetek garantovaného čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Soudní exekutor má při výkonu exekuční činnosti postavení soudce. Takovéto rozhodnutí je tedy zároveň zásahem do soudcovské nezávislosti zaručené čl. 82 odst. 1 Ústavy."
Ústavní soud shledal, že stěžovatel podává opakovaně ústavní stížnosti v analogických věcech (např. sp. zn. II. ÚS 296/07, sp. zn. IV. ÚS 298/07, sp. zn. IV. ÚS 928/07, sp. zn. I. ÚS 927/07, či sp. zn. II. ÚS 1221/07), a to i přesto, že je mu známo, s jakým odůvodněním Ústavní soud obdobné ústavní stížnosti odmítl jako zjevně neopodstatněné. Je přitom zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí především se stanoviskem pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06, které sjednotilo judikaturu senátů Ústavního soudu. Za takové situace, kdy je podávána ústavní stížnost stejného obsahu, a důvody rozhodování Ústavního soudu jsou stěžovateli známy, pokládá Ústavní soud za zcela postačující, aby bez dalšího odkázal např. právě na důvody uvedené v pravomocném usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007 ve věci sp. zn. II. ÚS 296/07, neboť jde o důvody konstantní, na nichž není nutno nic doplňovat ani měnit. Pouze na okraj Ústavní soud podotýká, že uvedené stanovisko pléna Ústavního soudu bylo přijato bez jakýchkoli odlišných stanovisek. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím obecného soudu došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2007 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu