Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Dagmar Lastoveckou ve věci ústavní stížnosti V. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Smetkou, advokátem se sídlem [adresa] proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 1596/2010 ze dne 7. 2. 2012 a sp. zn. 43 Nt 1520/2012 ze dne 17. 2. 2012 a zásahům státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 v přípravném řízení takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněnou podáním ze dne 24. 8. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jakož i nápravy postupu státního zástupce v přípravném řízení, v jejichž důsledku mělo dojít zejména k porušení ustanovení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná. Z napadených soudních rozhodnutí totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti procesním rozhodnutím soudce o ustanovení obhájce a o zrušení takového ustanovení v případech nutné obhajoby dle § 39 odst. 1 trestního řádu (dále též "tr. ř."), proti nimž není ústavní stížnost ze své podstaty zásadně přípustná, neboť námitka případné nezákonnosti takového postupu se neomezuje toliko na přípravné řízení, ale zásah do práv obviněného na obhajobu lze namítat dále v průběhu trestního řízení (srov. kupř. dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.). Není tak splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Nadto je třeba poznamenat, že rozhodnutí, kterým byl obviněnému ustanoven obhájce (v souzeném případě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 1520/2012 ze dne 17. 2. 2012), samo o sobě (bez vazby na související postupy orgánů činných v trestním řízení) nelze naříkat, neboť takové opatření soudce, kterým je stěžovateli ustanoven obhájce z důvodu nutné obhajoby, je plně v souladu se zákonem i s ústavně zaručenými právy stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 567/11 ze dne 4. 6. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Pokud jde o stěžovatelem tvrzené jiné zásahy do jeho ústavně zaručených práv, konkrétně postup státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, který měl údajně nepravdivým sdělením soudu zapříčinit odnětí již soudcem ustanoveného obhájce, jakož i postup, kterým měl stěžovateli zakázat sledovat přenos z provádění odděleného výslechu svědka, a tím mu znemožnit formulovat a klást tomuto svědkovi otázky prostřednictvím svého obhájce, popř. vyslýchajícího státního zástupce, i zde je třeba konstatovat, že jde o výhrady, které je možno uplatnit i následně v průběhu trestního řízení, zejména před nalézacím či odvolacím soudem, které jsou v takovém případě povinny se s nimi vypořádat. I zde tudíž platí zásada subsidiarity ústavní stížnosti a limitace přezkumné role Ústavního soudu.
Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 31. července 2013
Dagmar Lastovecká, v. r. soudkyně zpravodajka