II. ÚS 153/08

Odůvodnění

Stěžovatelka se svým návrhem domáhá zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů, jimiž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Městský soud v Praze nařídil napadeným usnesením předběžné opatření, kterým zakázal stěžovatelce, aby při výkonu působnosti člena představenstva společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s. nečinila jakékoli právní úkony nad rámec běžné obchodní činnosti, neuzavírala v pozici věřitele smlouvy o úvěru nebo půjčce, nezajišťovala závazky třetích osob, neuznávala závazky společnosti, nepromíjela dluhy dlužníkům společnosti, nepřebírala dluhy třetích osob, nepřistupovala k závazkům třetích osob, nepřevedla, nezatížila zástavním právem, předkupním právem nebo jiným právem třetí osoby nemovitosti ve vlastnictví společnosti až do doby vydání akcií této společnosti, jež jsou předmětem žaloby vedené u nadepsaného soudu pod sp.zn. 53 Cm 95/2005. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.

Stěžovatelka s napadenými rozhodnutími nesouhlasí. V řízení o předběžném opatření prý nebyly osvědčeny skutečnosti, o něž se opírá návrh. Nařízeným předběžným opatřením soudy neoprávněně a neodůvodněně negativně zasahují sféru práv osoby odlišné od účastníků řízení. Cílem napadených rozhodnutí je "znemožnění přijetí zcela zásadních rozhodnutí, která by do budoucna mohla ovlivnit chod a stabilitu akciové společnosti". Soudy nevhodně zasahují do rozhodování akciové společnosti, přičemž dohled nad rozhodnutími, která by do budoucna mohla ovlivnit chod a stabilitu akciové společnosti, jim nepřísluší. Rozhodnutí soudů mohou mít na akciovou společnost negativní dopad, když je členům představenstva bráněno v plnění zákonem uložených povinností, je jim odnímána samostatnost a tím i odpovědnost.

Ústavní soud především konstatuje, že rozsah jeho kompetencí je striktně stanoven v čl. 83 Ústavy a dále rozveden zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), z nichž vyplývá, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový má přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit, neboť při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon.

K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (byť s jistou rezervovaností, viz kupříkladu rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 119/98) vyjádřil již tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze a lze tedy tato rozhodnutí podrobit přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti (neboť podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na proces ve svém celku). Ústavní soud tedy pouze zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny); srov. např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 221/98, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 16, str. 17. Dle přesvědčení Ústavního soudu uvedeným požadavkům napadená rozhodnutí obecných soudů vyhovují, přičemž soud odvolací se v odůvodnění svého rozhodnutí se všemi námitkami, uplatněnými stěžovatelkou posléze i v projednávané ústavní stížnosti, řádně vypořádal. Ústavní soud v dřívějších rozhodnutích (kupř. sp. zn. II. ÚS 221/98, IV. ÚS 189/01) dal zřetelně najevo, že "smyslem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů účastníků (nikoli s konečnou platností), přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy)". Současně platí, že "ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany". Ústavní soud opětovně zdůrazňuje i důsledky toho, že v případě předběžného opatření se jedná o opatření s omezenou dobou trvání a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu.

Ústavní soud z výše uvedených důvodů návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2009

Stanislav Balík předseda senátu

Odůvodnění

JUDr. Jiří Nykodým v souladu s § 36 odst. 1 a § 37 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním sooudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), navrhl své vyloučení v předmětné věci, neboť se v ní cítí být podjatý. Ve své žádosti uvedl, že důvodem jeho podjatosti je skutečnost , že v řízení před obecnými soudy figuruje jako účastník řízení Ing. K. B. a sama stěžovatelka na úvod narativní části uvádí, že se ústavní stížnost týká sporu, který s ním vede, o vydání akcií obchodní společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a.s. Jmenovanému a dalším jeho rodinným příslušníkům poskytoval JUDr. Nykodým dlouhodobě právní rady jako advokát a některé z nich se týkaly i shora uvedeného akciového podílu.

V souladu s § 38 odst. 1 zákona, ve spojení s § 10 odst 1 rozvrhu práce Ústavního soudu na období roku 2008, čj. Org. 1/08, bylo I. senátem rozhodnutí tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 31. ledna 2008

Ivana Janů, předsedkyně senátu