UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost

Spisová značka

II. ÚS 1569/24

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2024-06-24Zpravodaj: Uhlíř DavidTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2024:2.US.1569.24.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: MINISTERSTVO / MINISTR - kulturyNapadený akt: rozhodnutí správníPodání: 2024-06-04

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost proti rozhodnutí správního orgánu o přerušení řízení je nepřípustná, pokud stěžovatel dosud nevyčerpal dostupné prostředky ochrany před správními soudy, zejména žalobu na ochranu proti nečinnosti nebo zásahovou žalobu podle soudního řádu správního. Princip subsidiarity vyžaduje, aby se stěžovatel nejprve obrátil na správní soudy; teprve po jejich neúspěšném rozhodnutí může podat ústavní stížnost. Návrh byl proto odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ochranná asociace zvukařů - autorů, z.s, se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, se sídlem [adresa] Praha 1, směřující proti rozhodnutí ministra kultury č. j. MK 16231/2024 OLP ze dne 2. dubna 2024 a usnesení Ministerstva kultury ze dne 22. listopadu 2023 č. j. MK 67516/2023 SOAP, spolu s návrhem na přednostní projednání podle § 39 zákona o Ústavním soudu, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se touto stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva na řádný proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ochrana výsledků duševní činnosti podle čl. 34 odst. 1 Listiny, ochrana práva na projednání bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny a práva na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny. Stížnost spojila s návrhem na přednostní projednání podle § 39 zákona o Ústavním soudu

2. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí správního orgánu o přerušení řízení (a rovněž proti rozhodnutí nadřízeného správního orgánu, které toto přerušení potvrdilo), neboť proti nim nemůže podat správní žalobu.

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

4. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího až poté, co jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.

5. Ačkoliv se stěžovatelka nemůže bránit proti přerušení řízení správní žalobou, v úvahu připadá žaloba nečinnostní, příp. zásahová podle zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního. Existuje-li řízení, v jehož rámci se může stěžovatelka domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod. Naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci.

6. Nebude-li přitom stěžovatelka v řízení před správními soudy úspěšná, nic jí nebrání v podání ústavní stížnosti. Ústavní soud tak shrnuje, že řízení v této věci je na místě se nejprve obrátit na správní soudy a teprve v případě neúspěchu na Ústavní soud. Dosud nedošlo k marnému vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V dané věci přitom nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

7. Protože dosud nebyly definitivně vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva stěžovatelky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh dle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2024

David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací