Ústavní soud České republiky rozhodl dne 23. června 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O.Š., právně zastoupeného JUDr. Gabrielou Brůžičkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti postupu Městského soudu v Brně při rozhodování věci vedené pod sp. zn. 14 C 18/99 a proti postupu Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 21 Co 31/2005, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností předanou poštovní přepravě dne 16. 6. 2009 se stěžovatel domáhal vyslovení porušení čl. 36 "Základní listiny lidských práv a svobod" (sic!) k němuž mělo dojít postupem shora uvedených soudů ve shora označených soudních řízeních. V těchto řízeních bylo vydáno pravomocné rozhodnutí a to rozsudek Krajského soudu v Brně dne 28. 6. 2005 sp. zn. 21 Co 31/2005.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle odst. 5 téhož ustanovení, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
Z uvedeného je zřejmé, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla zachována, neboť nejpozději počala plynout doručením rozsudku krajského soudu ze dne 28. 6. 2005 a tudíž je zřejmé, že dávno uplynula i kdyby byl návrh posuzován podle odst. 5 § 72 zákona o Ústavním soudu, který předvídá jednoletou objektivní lhůtu. Nicméně tento odstavec věcně není namístě aplikovat tak, jak se o to pokusil stěžovatel, neboť bylo-li vydáno rozhodnutí po provedených řízeních, je třeba napadnout ústavní stížností právě toto rozhodnutí.
Ústavní stížnost byla tedy podána po zákonem stanovené lhůtě, a proto musela být mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3, 5 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud dodává, že návrh postrádal ústavně právní argumentaci a navíc se domáhal výroků (vyslovení neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu a garáže do vlastnictví stěžovatele), které Ústavní soud vyslovit nemůže. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2009
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj