II. ÚS 1597/26

Odůvodnění

1. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti v záhlaví označenému rozhodnutí, resp. proti zásahu, že proti citovanému usnesení není přípustný opravný prostředek. Ústavní stížnost nebyla blíže odůvodněna. Podle rozvrhu práce byl jako soudce zpravodaj určen Jiří Přibáň. V přípise doručeném Ústavnímu soudu 15. 6. 2025 vznesl stěžovatel vůči Jiřímu Přibáňovi námitku podjatosti, kterou odůvodnil tím, že soudce zpravodaj vůči němu nedodržuje kogentní ustanovení zákona o Ústavním soudu o povinnosti vyzvat stěžovatele k doplnění ústavní stížnosti s příslušnou lhůtou, a má tedy jiný než objektivní vztah ke stěžovateli.

2. Soudce Jiří Přibáň k vznesené námitce podjatosti uvedl, že se necítí být jakkoli podjatý.

3. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

4. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní pak o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít až tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k projednávané věci, účastníkům či jejich zástupcům dosahuje takové intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.

5. I. senát určený rozvrhem práce pro rozhodování o vyloučení člena II. senátu po provedení řízení podle § 38 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu neshledal, že by - s ohledem na zjištěné skutečnosti - mohly vzniknout oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudce Jiřího Přibáně ve vztahu k projednávané věci stěžovatele.

6. Soudce Jiří Přibáň, jak bylo zjištěno, nemá ke stěžovateli ani k řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, jakýkoli vztah. Argumentace stěžovatele vztahující se k odborné způsobilosti soudce Jiřího Přibáně je zcela irelevantní a není způsobilá vzbudit pochybnosti o jeho nepodjatosti.

7. Protože I. senát Ústavního soudu neshledal v posuzované věci splnění podmínky uvedené v § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodl, že soudce Jiří Přibáň není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1597/26.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2026

Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 9. 6. 2026 podání stěžovatele nazvané "prvotní ústavní stížnost".

2. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo podání trpí vadami. Podání nesplňuje náležitosti podle § 34 odst. 1 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, neboť k němu není přiloženo napadené rozhodnutí a nejsou v něm uvedeny ani konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá jeho zrušení. Podle citovaného ustanovení je nezbytné předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel podal fakticky blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání, a nepřiložil k ní ani napadené rozhodnutí (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3012/20 ze dne 27. 1. 2021 či I. ÚS 918/20 ze dne 7. 5. 2020).

3. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Nicméně, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

4. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18 nebo IV. ÚS 3497/20. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, jenž nesplňuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen.

5. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Obdobně Ústavní soud rozhodoval v mnoha dalších věcech stěžovatele (v usnesení sp. zn. IV. ÚS 341/26 ze dne 18. 2. 2026; dále srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2714/23 ze dne 19. 10. 2023, IV. ÚS 2183/23 ze dne 22. 8. 2023, I. ÚS 98/23 ze dne 18. 1. 2023, IV. ÚS 3507/22 ze dne 6. 1. 2023, IV. ÚS 3288/22 ze dne 5. 12. 2022, II. ÚS 3099/22 ze dne 22. 11. 2022, IV. ÚS 3180/21 ze dne 8. 12. 2021, I. ÚS 3000/21 ze dne 6. 12. 2021 a dalších).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2026 Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj