Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., t. č. ve Věznici Plzeň, proti blíže nespecifikovanému rozhodnutí, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 10. 6. 2026 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako "Ústavní stížnost", které však nesplňovalo formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť nebylo sepsáno advokátem, nebyla k němu přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem, nebyla přiložena napadená rozhodnutí a chyběla v něm jakákoli ústavněprávní argumentace k údajnému porušení základních práv a svobod stěžovatele.
2. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení o nich byl opakovaně poučován o zákonných požadavcích kladených na ústavní stížnost (včetně upozornění, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu), a to včetně poučení, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 160/22, III. ÚS 2114/22, I. ÚS 2356/22, II. ÚS 1329/25 aj.). Stěžovatel však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
3. Za dané situace je zjevné, že stěžovatel byl v minulosti dostatečně seznámen s požadavky na zahájení řízení před Ústavním soudem a další výzvu k odstranění vad lze považovat za nadbytečnou. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, stalo-li se tak v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
4. Ústavní soud proto za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti ji soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2026 Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj