Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti J. S., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014 č. j. 30 Cdo 685/2014-51, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním ze dne 5. 5. 2014, podaného k poštovní přepravě dne 6. 5. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí vydaného v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče.
Z napadeného usnesení připojeného k podání vyplynulo, že řízení o vyslovení přípustnosti převzetí stěžovatele do ústavu zdravotnické péče Městský soud v Brně zastavil (usnesení ze dne 1. 8. 2013 č. j. 71 L 1403/2013-16), neboť stěžovatel byl sice ve dnech 11. - 21. 6. 2013 umístěn v Psychiatrické nemocnici Brno, ze které byl však dne 21. 6. 2013 propuštěn. Rozhodnutí Městského soudu v Brně potvrdil Krajský soud v Brně (usnesení ze dne 31. 10. 2013 č. j. 44 Co 394/2013-28), o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího nebyl Nejvyšší soud oprávněn rozhodovat, a proto v záhlaví označeným rozhodnutím řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Stěžovatel uvedl okolnosti, které vyústily v jeho nedobrovolnou detenci, a kritizoval poměry ve shora označeném zdravotnickém zařízení. Jeho ústavní stížnost však vykazovala řadu formálních vad, především stěžovatel nerespektoval ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež ukládají fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Ústavní soud vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 30 dnů vadu svého návrhu spočívající v absenci právního zastoupení odstranil, a zároveň ho poučil o tom, že v případě neodstranění vady bude jeho ústavní stížnost odmítnuta. Výzva byla stěžovateli doručena dne 14. 5. 2014, kdy ji v místě svého bydliště osobně převzal. Ve lhůtě Ústavním soudem stanovené stěžovatel vady svého podání neodstranil, a jak Ústavní soud ověřil dotazem u brněnské pobočky České advokátní komory, nevyužil ani možnosti požádat komoru o určení advokáta k poskytnutí právní pomoci v předmětné věci. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2014
Milada Tomková, v. r. soudkyně zpravodajka