Odůvodnění
Podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 9. 4. 1998 a které bylo nazváno jako ústavní stížnost, se stěžovatelka bez povinného advokátního zastoupení obrátila na Ústavní soud se žádostí o zodpovězení dvou otázek
1) zda při znárodnění v rozporu s platnými předpisy došlo k platnému přechodu nemovitosti na stát 2) výklad § 9 odst.13 zákona č. 222/1994 Sb., pokud jde o možnost původního vlastníka nebo jeho právního nástupce požadovat jednorázové odškodnění.
Podání navrhovatelky není tedy ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst.1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., v platném znění, nehledě k tomu, že by i jinak nebylo přípustné, neboť navrhovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst.1 zák. č. 182/1993 Sb.). 1
II.ÚS 162/98
Ústavní soud neprovádí výklady zákonných ustanovení mimo zákonná ustanovení, která jsou podkladem pro jeho vlastní rozhodnutí nebo která byla podkladem pro rozhodnutí orgánů veřejné moci, pokud jimi byla porušena ústavnost.
Vzhledem k takto konstatovaným skutečnostem Ústavní soud návrh odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.1 písm.e) zákona č. 182/1993 Sb., a to jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 21. dubna 1998