Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace X, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2842/2025-459 ze dne 24. března 2026, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 150/2025-421 ze dne 26. června 2025 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 38 C 48/2024-331 ze dne 23. ledna 2025, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a prof. RNDr. J. T., CSc., DSc., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Vedlejší účastník pracoval u stěžovatelky na základě pracovní smlouvy na pozici vědecký pracovník. Další pracovní úvazek měl u Univerzity X a u Fakultní nemocnice X, které se podílely na vědeckém projektu XY. Do něj byla zařazena a aktivně zapojena také stěžovatelka, přestože smlouva o spolupráci mezi ní a Fakultní nemocnicí X nebyla z důvodů na straně stěžovatelky uzavřena. Vedlejší účastník byl jedním z klíčových vědeckých pracovníků projektu a figuroval na pozici manažera projektu. Vedlejšímu účastníkovi stěžovatelka 12. prosince 2023 doručila okamžité zrušení pracovního poměru, přičemž v té době již běžela výpovědní doba na základě jeho výpovědi vedlejšího účastníka, kterou podal 21. listopadu 2023. Hlavním důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru byla nepřítomnost vedlejšího účastníka na pracovišti ve dnech 27. listopadu 2023 až 1. prosince 2023 (účast na kongresu v USA). Další důvod spočíval ve zneužití infrastruktury stěžovatelky pro jinou osobu (Fakultní nemocnici X).
3. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a rozhodl o nákladech řízení. Ani v jednom z důvodů uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru neshledal zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů, spíše v něm spatřoval snahu stěžovatelky vedlejšímu účastníkovi uškodit, když sama byla z projektu pro problémy na své straně vyloučena. Okresní soud měl zejména za prokázané, že účast vedlejšího účastníka na kongresu v USA nebyla svévolnou absencí. Stěžovatelka byla jedním ze šestnácti účastníků vědeckého projektu XY, jehož byl vedlejší účastník manažerem, a ten mohl proto oprávněně předpokládat, že stěžovatelka je srozuměna s jeho účastí na kongresu, na němž vystupoval pod hlavičkou stěžovatelky, prezentoval výsledky výzkumů a jednal o spolupráci se zahraničními firmami.
4. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání stěžovatelky napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Souhlasil s okresním soudem, že uplatnění mimořádného, svým charakterem ve vztahu k zaměstnanci nejrazantnějšího a z hlediska pracovní historie jinak citelně poškozujícího způsobu ukončení pracovního poměru, jakým je okamžité zrušení pracovního poměru, nebylo vůči vedlejšímu účastníkovi opodstatněné.
5. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky [ohledně věci samé podle § 237 občanského soudního řádu a contrario a proti nákladovým výrokům podle § 238 odst. 1 písm. h) téhož předpisu]. Poukázal na svou judikaturu, podle které jednání zaměstnance nelze posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem, které mohou mít vliv na celkové zhodnocení případu; kromě délky nepřítomnosti zaměstnance v práci je nutno přihlédnout zejména k důsledkům nepřítomnosti zaměstnance v práci pro zaměstnavatele, k dosavadnímu postoji zaměstnance k plnění pracovních úkolů, k míře jeho zavinění a ke způsobu a intenzitě porušení jeho konkrétních pracovních povinností. Uvedl, že krajský soud z těchto závěrů vycházel, když vzal mimo jiné v potaz, že vedlejší účastník na kongresu v USA prezentoval výsledky výzkumu konaného v rámci činnosti pro (do projektu zapojenou) stěžovatelku.
6. Stěžovatelka trvá na tom, že vedlejší účastník pro ni na kongresu nic nekonal, na kongres byl vyslán Univerzitou X a prezentoval na něm pouze svůj soukromý výzkum. To podle ní vyplývá z výpovědi svědka M. R. Právní závěry soudů jsou tedy v rozporu se skutkovým stavem.
7. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem.
8. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů; Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Tak tomu v nyní posuzované věci nebylo.
9. V napadených rozhodnutích obecné soudy dostatečně a srozumitelně vysvětlily, že samotná neúčast na pracovišti, i kdyby ji skutečně vedlejší účastník řádně neoznámil, nemusí vždy představovat důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, protože je potřeba přihlédnout k dalším okolnostem konkrétní věci. Tento jejich závěr vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, z níž vychází ve svých rozhodnutích také Ústavní soud (viz např. body 18 a 19 nálezu sp. zn. II. ÚS 2881/24 ze dne 3. března 2025, v nichž je poukazováno na judikaturu Nejvyššího soudu, která na základě výkladu zákoníku práce dovodila, že pro okamžité zrušení pracovního poměru musí být dán nejvyšší stupeň intenzity porušení pracovních povinností zaměstnancem a že se při zjišťování intenzity porušení povinností zaměstnance hodnotí řada - zejména judikaturou - dovozených kritérií, přičemž uvážení soudu má reflektovat úvahu, zda lze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby u něj pracovní poměr zaměstnance nadále pokračoval).
10. To soudy v nyní posuzované věci učinily. Jejich závěr, že vedlejší účastník, který vystupoval na kongresu pod hlavičkou stěžovatelky, prezentoval výsledky výzkumu konaného v rámci činnosti pro stěžovatelku zapojenou do projektu XY (bod 18 rozsudku krajského soudu), není v rozporu se svědeckou výpovědí T., že stěžovatel prezentoval na kongresu výsledek svého výzkumu. Z ničeho nevyplývá, že by prezentace výsledků výzkumu vedlejšího účastníka nesouvisela s předmětem projektu, na němž se stěžovatelka podílela. Naopak z výpovědi R. je zřejmé, že vedlejší účastník prezentoval výsledky svého výzkumu na tomto projektu. Svědek výslovně uvedl, že přitom nelze oddělit funkci manažera projektu a funkci vědeckého pracovníka.
11. Lze uzavřít, že obecné soudy ústavně konformním způsobem zkoumaly, zda byly naplněny důvody dané § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování, na základě kterého zjistil skutkový stav věci. Ve svých právních závěrech obecné soudy vycházely z judikatury Nejvyššího soudu, přihlédly ke konkrétním okolnostem věci a své závěry řádně odůvodnily. Napadená rozhodnutí z ústavního hlediska obstojí.
12. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 1. července 2026
Pavel Šámal v. r. předseda senátu