Usnesení ze dne 2. 9. 2009
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci návrhu stěžovatele P. Č., bez právního zastoupení, směřujícího proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. dubna 2009 č. j. 4 Aps 3/2009-45, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 30. června 2009 podání navrhovatele doplněné přípisem ze dne 29. června 2009, které směřují proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. dubna 2009 č. j. 4 Aps 3/2009-45. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal zejména porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), jehož se měly dopustit obecné soudy tím, že navrhovateli brání v řádném soudním procesu kladením nepřekonatelných překážek.
Podání navrhovatele nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatel zejména nebyl právně zastoupen dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud proto vyzval navrhovatele k odstranění vad podání, k čemuž mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy. Současně Ústavní soud navrhovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, Ústavní soud jeho podání odmítne ve smyslu § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Výzva Ústavního soudu byla doručena navrhovateli dne 27. července 2009. Dne 3. srpna 2009 obdržel Ústavní soud přípis navrhovatele, v němž uvádí, že nemůže doložit právní zastoupení doložené plnou mocí, neboť Česká advokátní komora je činná pomalu. Zároveň požádal o přiměřené prodloužení lhůty. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula (nejpozději ve středu 26. srpna 2009) a navrhovatel k výzvě Ústavního soudu vytýkané vady neodstranil. Ústavní soud zároveň nereflektoval žádost navrhovatele na "přiměřené prodloužení lhůty", neboť navrhovateli je již z minulosti dostatečně dobře známo, že v řízení před Ústavním soudem je povinné právní zastoupení a jeho žádost je tak třeba považovat za obstrukci v řízení. Bylo by proto zcela bezúčelné, aby soudce zpravodaj v tomto řízení navrhovateli prodlužoval dále lhůtu k odstranění vad podání. Nad rámec uvedeného Ústavní soud podotýká, že pokud bude navrhovatel i do budoucna Ústavnímu soudu podávat návrhy, aniž by byl zastoupen advokátem, budou jeho podání odmítnuta rovnou bez výzvy k odstranění vad. Z tohoto důvodu nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm.a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 2. září 2009
Jiří Nykodým soudce zpravodaj
Usnesení ze dne 26. 8. 2009
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera o návrhu na vyloučení soudce Jiřího Nykodýma z projednávání ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., bez právního zastoupení, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1695/09, takto:
Výrok
Soudce Jiří Nykodým není vyloučen z projednávání věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1695/09.
Odůvodnění
Stěžovatel P. Č. podal ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2009, čj. 4 Aps 3/09 - 45. Podle rozvrhu práce napadla věc do druhého senátu Ústavního soudu a soudcem zpravodajem byl určen člen tohoto senátu, soudce Jiří Nykodým.
Dne 25. srpna 2009 předložil soudce Jiří Nykodým I. senátu Ústavního soudu k posouzení otázku jeho podjatosti v předmětné věci. Uvedl, že ve věci se necítí být podjatý. Stěžovatele osobně nezná, nikdy s ním nepřišel do styku, pouze rozhodoval o jeho předchozích ústavních stížnostech.
Z uvedeného spisu I. senát Ústavního soudu zjistil, že stěžovatel v dopise, doručeném dne 18. 8. 2008, ostře a nesouhlasně reagoval na skutečnost, že byl vyzván k odstranění vad svého návrhu a že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. V této souvislosti namítl i podjatost soudce J. Nykodýma, kterou dovodil v podstatě jen z toho, že byl vyzván (asistentem soudce) k odstranění vad své ústavní stížnosti.
Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
První senát Ústavního soudu, určený rozvrhem práce Ústavního soudu pro rozhodnutí o vyloučení soudců druhého senátu, dospěl, na základě prostudování spisu II. ÚS 1695/09 a prohlášení soudce J. Nykodýma, k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyloučení soudce J. Nykodýma z projednávání této ústavní stížnosti. Ten ve věci plnil jen své povinnosti, vyplývající z ustanovení § 42 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, směřující k přípravě projednání ústavní stížnosti.
Na základě těchto skutečností rozhodl I. senát Ústavního soudu, že soudce Jiří Nykodým není vyloučen z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele, protože ve věci neshledal naplnění podmínek § 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2009
František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu
Usnesení ze dne 27. 8. 2009
Předseda senátu Stanislav Balík rozhodl o námitce podjatosti vznesené proti asistentovi M. S. stěžovatelem P. Č., v rámci řízení o ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1695/09, takto:
Výrok
Asistent M. S. není vyloučen z provádění úkonů ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 1695/09.
Odůvodnění
Stěžovatel v přípisu ze dne 17. srpna 2009 vznesl vůči osobě asistenta M. S. námitku podjatosti, jejíž podstata spočívá v tom, že asistent prostřednictvím výzev nutí stěžovatele k doložení plné moci pro zastupování a odstranění vad podání, což svědčí o jeho stranném a šikanózním vztahu ke stěžovateli.
Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu účastník řízení může nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítaný soudce je povinen se k odmítnutí vyjádřit. Podle § 38 odst. 2 zákona o Ústavním soudu platí pro vyloučení asistenta soudce ustanovení § 36 a 37 zákona o Ústavním soudu přiměřeně. Z vyjádření asistenta M. S. se podává, že v projednávané věci není ke stěžovateli ani k projednávané věci v žádném vztahu, který by zakládal jakoukoli pochybnost o jeho nepodjatosti a sám se necítí být podjatý. Pouhá skutečnost, že asistent na základě pověření soudce zpravodaje vyzýval stěžovatele v předchozích ústavních stížnostech k odstranění vad podání a ve stávající věci požaduje splnění podmínek pro podání ústavní stížnosti neznamená, že je asistent ve věci podjatý, ani že by se měl cítit podjatý. Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud tak, jek je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2009
Stanislav Balík předseda senátu