Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., bez právního zastoupení, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 24. 2. 2016 č. j. 70 Co 493/2015-966 a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 8. 2015 č. j. 40 P 209/2009-814, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Návrhem, označeným jako ústavní stížnost, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 26. 5. 2016, stěžovatel brojil proti shora uvedeným soudním rozhodnutím.
2. Dříve, než se Ústavní soud mohl začít zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není, neboť stěžovatel nerespektoval § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož se v řízení před Ústavním soudem vyžaduje obligatorní zastoupení stěžovatele advokátem.
3. Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, Ústavní soud stěžovatele obvykle vyzve k odstranění této vady. Tento postup však není nutný v každém případě. Účelem výzvy k odstranění vad podání podle citovaného ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.
4. Pokud však stěžovateli již dříve, v předchozích řízeních, poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Stěžovatel v dané věci uvádí, že je ústavní stížnost přípustná, aniž by musel být zastoupen, neboť se jedná o osobu všeobecně známou a veřejného zájmu, která nadto osvědčila příslušné právní znalosti jinými kvalifikovanými podáními. Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel si je velmi dobře vědom, že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen, a že ústavní stížnost musí být od počátku také jeho advokátem sepsána. Na tuto jednoznačnou povinnost nemá vliv ani poukaz stěžovatele na jím podanou kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ve věci jeho žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (České advokátní komory) o určení advokáta k poskytnutí právní pomoci.
5. Za této situace lze považovat za neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání. Ústavní soud proto za použití § 43 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2016
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj