II. ÚS 1701/26

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2, odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, odst. 4, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že shora označeným policejním orgánem je vedeno prověřování pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zvlášť závažného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. c) trestního zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025), případně jiného trestného činu, kterých se mohly dopustit prozatím neztotožněné osoby tím (zkráceně uvedeno), že na bankoví účet obchodní společnosti A (dále jen "A"), se sídlem v Polsku, přijaly ve třech platbách finanční prostředky v celkové výši přes sedm milionů EUR, a to na základě smlouvy mezi uvedenou obchodní společností a obchodní společností B, se sídlem na Ukrajině, jejímž předmětem plnění byl nákup 3 000 ks dělostřelecké munice. Následně však z účtu obchodní společnosti A odešlo ve třech platbách přes sedm milionů EUR na účet stěžovatelky vedený u Komerční banky a obratem byly dané peněžní prostředky dále přeposílány.

3. Na základě učiněných zjištění policejní orgán konstatoval podezření, že blíže neztotožněné osoby jednaly v úmyslu nedodat předmětné zboží (3 000 ks dělostřelecké munice), a po přechozím souhlasu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v záhlaví specifikovaným usnesením rozhodl podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na § 77b odst. 1 písm. c) trestního řádu, o zajištění věci důležité pro trestní řízení jako výnosu z trestné činnosti, a to peněžních prostředků na předmětném bankovním účtu stěžovatelky vedeném u Komerční banky až do výše 7 664 384 EUR s příslušenstvím a peněžních prostředků na účet dodatečně došlých.

4. Stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti po reprodukci obsahu napadených usnesení uvádí, že od obchodní společnosti A obdržela zajištěné finanční prostředky nikoliv z polské banky Bank Spóldzielczy Ziemi Lowickiej, jak plyne z napadených rozhodnutí, ale z polské banky Bank Millennium, což orgány činné v trestním řízení neověřily. Jediným informačním zdrojem pro policejní orgán byla podle ní osoba bývalého pracovníka společnosti A O. Y. (podle dodatečně doručených podkladů ze strany stěžovatelky M. Y.), který se od této společnosti pokoušel vyvést finanční prostředky na svůj účet, proto s ním byla ukončena spolupráce. Stěžovatelka tvrdí, že od tohoto okamžiku jmenovaný podniká kroky směřující k poškození zájmů společnosti A a jejích obchodních partnerů (včetně stěžovatelky), a to zejména šířením nepravdivých informací o obchodních záležitostech. 6. Dále stěžovatelka namítá, že policejní orgán ani městský soud nekonkretizovaly, v čem je spatřována skutková podstata údajného trestného činu, a tvrdí, že s plynoucím časem klesá legitimita "dočasného" zajištění, kdy usnesení o zajištění finančních prostředků bylo vydáno dne 20. 2. 2026 a dosud nebylo zahájeno trestní stíhání ve věci či sděleno konkrétní osobě obvinění. Napadená rozhodnutí nejsou podle ní náležitým způsobem odůvodněna a jsou nepřezkoumatelná.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka též vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto reaguje jen na taková pochybení obecných soudů (resp. orgánů činných v trestním řízení), která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatelky, nebo je alespoň ohrožují. Ústavní soud se proto zabývá pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatelky.

9. Ústavní soud stručně připomíná, že prostor pro přezkum ústavnosti rozhodnutí o zajištění věcí důležitých pro trestní řízení, zejména pak nástrojů trestné činnosti, výnosů z ní, předmětů mezinárodní sankce a příp. náhradní hodnoty (§ 79a až 79g trestního řádu), je vzhledem k jeho povaze omezený. Ač zajištění citelně omezuje vlastnické právo, jde o omezení dočasné, přechodné povahy, které nemůže předjímat výsledek trestního řízení. U majetkových zajišťovacích institutů je proto třeba zohlednit jak jejich dočasnou povahu, tak jejich smysl a účel [srov. např. nálezy ze dne 9. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2713/18 (N 206/103 SbNU 68), ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429) či ze dne 19. 9. 2023 sp. zn. I. ÚS 1675/23]. Zajištění věci důležité pro trestní řízení není trestem (srov. např. usnesení ze dne 4. 9. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2021/24).

10. Z napadených rozhodnutí v nyní posuzované věci se podává, že důvodnost podezření ze spáchání trestné činnosti je opřena zejména o zjištění, která vyplynula z materiálů poskytnutých Finančně analytickým úřadem, materiálů přiložených k trestnímu oznámení poškozené společnosti B a z vlastního šetření orgánů činných v trestním řízení. Bylo zjištěno, že na základě smlouvy uzavřené mezi obchodní společností B a obchodní společností A, jejímž předmětem plnění byl nákup 3 000 ks dělostřelecké munice, byla v průběhu měsíce října roku 2025 ve třech platbách zaslána celková částka 7 598 384 EUR z účtu obchodní společnosti B na účet obchodní společnosti A. Následně z účtu posledně zmíněné obchodní společnosti odešlo v únoru roku 2026 ve třech platbách 7 244 669,7 EUR na účet stěžovatelky vedený u Komerční banky a odtud byly peněžní prostředky dále přeposílány na jiné účty (převážně čínských společností či jiné účty stěžovatelky). Ke stěžovatelce bylo zjištěno, že neobchoduje s vojenským materiálem, ale zabývá se výkupy využitých automobilových katalyzátorů a jejich následným zpracováním, a že na přelomu let 2024/2025 u ní došlo k výrazné změně transakční historie i předmětu činnosti, kdy se z prakticky ekonomicky neaktivní společnosti stala firma s vysokým obratem, na jejíchž účtech jsou realizovány téměř výhradně eurové platby a kreditní obrat za jedenáct měsíců roku 2025 přesáhl hodnotu v přepočtu více než 500 000 000 Kč, kdy většina transakcí se odehrávala na zahraničních účtech (příchozí platby hlavně z Polska, odchozí platby převážně do Číny).

11. Konstatovaly-li za daného stavu orgány činné v trestním řízení, že předmětný účet stěžovatelky se jeví jako transitní bez ekonomické vazby na Českou republiku a že ve věci je dáno důvodné podezření, že blíže neztotožněné osoby jednaly v úmyslu nedodat předmětné zboží (3 000 ks dělostřelecké munice), resp. že zajištěné peněžní prostředky by mohly být výnosem z trestné činnosti, nespatřuje Ústavní soud v tomto jejich závěru žádné znaky neústavního pochybení, a to bez ohledu na okolnost, z jakého účtu společnosti A stěžovatelka zajištěné finanční prostředky obdržela.

12. Policejní orgán i městský soud napadená rozhodnutí odůvodnily způsobem odpovídajícím danému stadiu trestního řízení. Rozhodnutí obsahují konkrétní skutečnosti, na základě kterých dospěly k závěru o důvodnosti provedení zajištění. V přípravné fázi trestního řízení přitom postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti dostatečně odůvodněný právě konkrétními zjištěnými skutečnostmi (oproti požadavkům kladeným na důkazy). To ostatně plyne též z preventivní povahy zajišťovacích institutů. V průběhu řízení je možné i opakovaně žádat o zrušení nařízeného zajištění, přičemž v okamžiku, kdy zajištění není pro účely trestního řízení nutné, orgány činné v trestním řízení jej mohou omezit nebo zrušit i bez návrhu.

13. Zjevně neopodstatněná je rovněž námitka stěžovatelky směřující proti délce trvání zajištění. Judikatura Ústavního soudu nestanoví žádnou konkrétní hranici trvání doby zajištění. Ta se individuálně odvíjí od rozsáhlosti trestné činnosti a především vychází ze smyslu a účelu tohoto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srov. nález ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 584/22 (N 42/123 SbNU 38)]. Již městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že rozhodnutí policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků stěžovatelky je co do jeho časové dimenze přiměřené, neboť k zajištění finančních prostředků na bankovním účtu stěžovatelky došlo dne 20. 2. 2026. Zajištění tak trvá přes pět měsíců, což s přihlédnutím k náročnosti objasňování dané trestní věci, která je navíc spojena s mezinárodním přesahem, bezpochyby nelze považovat za neproporcionální délku trvání zajištění. Ústavní soud judikuje, že o neproporcionální délce trvání zajištění lze hovořit až v případě, kdy doba trvání takového zajištění výrazně převyšuje lhůty stanovené trestním řádem pro omezení osobní svobody - srov. § 72a trestního řádu (viz např. usnesení ze dne 15. 6. 2021 sp. zn. I. ÚS 1248/21 či usnesení ze dne 10. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 2540/22).

14. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ve své rozhodovací praxi shledal porušení základních práv stěžovatelů z důvodu délky zajištění peněžních prostředků v ojedinělých případech, u kterých délka zajištění trvala například šest let v rámci přípravného řízení [srov. nález ze dne 30. 1. 2028 sp. zn. II. ÚS 642/07 (N 25/48 SbNU 291)] či dvanáct let, přičemž v době podání stížnosti bylo řízení ve fázi druhého odvolacího řízení [srov. nález ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. II. ÚS 1367/17 (N 46/88 SbNU 623)]. Ve výjimečných případech Ústavní soud nevyhodnotil jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod ani zajištění, které v průběhu přípravného řízení trvalo více než sedm let a dva měsíce [srov. nález ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 1181/21 (N 151/107 SbNU 266)].

15. Řádně odůvodněným závěrům policejního orgánu a městského soudu nemá Ústavní soud co vytknout. Napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána k tomu příslušnými orgány a nejsou projevem svévole. Rozhodující orgány činné v trestním řízení dostály své povinnosti interpretovat a aplikovat příslušná zákonná ustanovení způsobem nevybočujícím z mezí ústavnosti. V jejich procesním postupu nebyla zjištěna výkladová ani aplikační libovůle, která by svědčila o dotčení stěžovatelčina práva na soudní ochranu. Dosavadní procesní úkony orgánů činných v trestním řízení nepředstavují ani neodčinitelné zásahy do základního práva stěžovatelky vlastnit majetek.

16. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2026

Jiří Přibáň v. r. předseda senátu