Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Ch. T. P., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 45/2026-172 ze dne 31. března 2026 a výrokům II a III rozsudku Okresního soudu v Prachaticích č. j. 9 C 41/2025-150 ze dne 15. října 2025, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Prachaticích, jako účastníků řízení, a Mgr. K. K., sídlem [adresa] jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí, tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Vedlejší účastník jako soudní exekutor vedl exekuci k vymožení pohledávky státu za stěžovatelovou matkou z titulu uloženého peněžitého trestu. Po smrti stěžovatelovy matky vedlejší účastník vydal usnesení č. j. 040 EX 1888/22-88 ze dne 2. prosince 2024, že v řízení bude pokračováno se stěžovatelem a s jednou další osobou jakožto s dědici zemřelé. Vedlejší účastník vydal 9. ledna 2025 exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky stěžovatele z účtu u peněžního ústavu. Vedlejší účastník od stěžovatele vymohl 16. ledna 2025 částku 95 575 Kč na náklady exekuce.
3. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatele usnesením sp. zn. 19 Co 50/2025 ze dne 6. března 2025 změnil usnesení soudního exekutora č. j. 040 EX 1888/22-88 tak, že exekuce se zastavuje. Toto usnesení nabylo právní moci 15. března 2025.
4. Rozhodnutí napadená ústavní stížností byla vydána v řízení o stěžovatelově žalobě, jíž se domáhal po vedlejším účastníkovi zaplacení 95 575 Kč s příslušenstvím. Tuto žalobu stěžovatel podal 15. března 2025. Vedlejší účastník stěžovateli 21. března 2025 zaplatil 95 710 Kč.
5. Stěžovatel vzal zpět žalobu ohledně jistiny, nadále vedl spor již jen o příslušenství - zákonný úrok z prodlení ze žalované jistiny za dobu od 18. ledna 2026 do 21. března 2026. Okresní soud v Prachaticích rozsudkem obsahujícím napadené výroky zastavil řízení ohledně jistiny (výrok I), zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení (výrok II) a uložil stěžovateli uhradit vedlejšímu účastníkovi 32 256 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok III).
6. Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl stěžovatelovo odvolání proti rozsudku obvodního soudu (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že soudní exekutor zjevně zneužil pravomoc, když si přisvojil stěžovatelovy prostředky, ač stěžovatel nikdy nebyl účastníkem řízení. Rozhodnutí okresního soudu, podle něhož si vedlejší účastník mohl stěžovatelovy prostředky ponechat až do zastavení exekuce, považuje stěžovatel za popření základních principů demokratického právního zřízení. Stěžovatel dále kritizuje, že okresní soud vedlejšímu účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení, a navíc za právní zastoupení advokátem, ač je vedlejší účastník soudním exekutorem a věc se týkala jeho exekuční činnosti.
8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
9. Usnesením krajského soudu bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání. Podle stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. prosince 2008 je ústavní stížnost proti takovému rozhodnutí nepřípustná, nepodal-li stěžovatel žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu.
10. Ústavní stížnost proti rozsudku okresního soudu je přípustná (nález sp. zn. IV. ÚS 3398/22 ze dne 11. dubna 2023, bod 18), a rovněž včasná. Okresní soud stěžovatele poučil, že proti rozsudku je odvolání přípustné. Stěžovateli tak nemůže být na újmu, že se tímto poučením řídil, a proto Ústavní soud lhůtu k podání ústavní stížnosti odvozoval od doručení rozhodnutí krajského soudu.
11. Po částečném zpětvzetí žaloby bylo předmětem řízení pouze příslušenství, jež v kapitalizované podobě činilo méně než dva tisíce Kč. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v řízení, jehož předmětem byla bagatelní částka, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněného návrhu, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. dubna 2014, body 28 až 35).
12. Závěr okresního soudu, že do zastavení exekučního řízení nebylo možno posoudit existenci bezdůvodného obohacení a stěžovatelova výzva k vydání bezdůvodného obohacení z 16. ledna 2025 tak byla předčasná, je založen na plausibilním výkladu podústavního práva, který odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu citované v bodě 21 rozsudku okresního soudu. Ústavní soud v právním hodnocení okresního soudu nespatřuje prvky svévole ani jiný důvod pro svůj kasační zásah. Ostatně i sám stěžovatel pravděpodobně připisoval význam zastavení exekuce, neboť podal žalobu právě v den, kdy nabylo právní moci usnesení, jímž byla exekuce zastavena.
13. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že provedl-li soudní exekutor exekuci na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo později zrušeno (tedy nezákonného rozhodnutí), má poškozený právo požadovat náhradu případné škody (újmy) tím způsobenou. Tuto náhradu je však třeba uplatnit zákonným způsobem v odlišném řízení.
14. K přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení přistupuje Ústavní soud zdrženlivě (nález sp. zn. II. ÚS 2632/18 ze dne 17. dubna 2019, bod 19, a aktuálně stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. března 2025, bod 23, a na něj navazující nálezová judikatura, např. sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. dubna 2025, sp. zn. I. ÚS 2/25 ze dne 12. června 2025 či sp. zn. II. ÚS 1761/25 ze dne 23. července 2025). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu může být jen zjevná svévole nebo jiný závažný zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Takovou vadu v napadeném výroku o nákladech řízení Ústavní soud nespatřuje. Okresní soud rozhodnutí o nákladech řízení podrobně odůvodnil (bod 30 rozsudku) a vysvětlil, proč v posuzované věci považoval náklady vedlejšího účastníka na právní zastoupení za účelně vynaložené.
15. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dílem jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ve zbylém rozsahu jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 8. července 2026
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu