Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky M. J., bez právního zastoupení, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Hodoníně ze dne 23. 6. 2026, č. j. ZN 1066/2026-67, za účasti Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí
1. Ústavnímu soudu bylo dne 24. 6. 2026 doručeno podání označené jako "Stížnost na postup Státního zastupitelství v Hodoníně", kterým stěžovatelka brojí proti v záhlaví označenému usnesení Okresního státního zastupitelství v Hodoníně (dále jen "okresní státní zastupitelství").
2. Z napadeného usnesení, které je přílohou ústavní stížnosti, se podává, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Hodonín, Oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") č. j. KRPB-1118-35/TČ-2026-060671 ze dne 20. 5. 2026, byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena věc podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit K. S., vůči stěžovatelce jako poškozené.
3. Uvedené usnesení policejního orgánu stěžovatelka napadla stížností, která byla nyní napadeným usnesením okresního státního zastupitelství zamítnuta jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka uvádí, že okresní státní zastupitelství nevzalo v potaz její důkazní návrhy, které by prokázaly, že ji K. S. podvedl a zpronevěřil mu stěžovatelkou svěřené finanční prostředky. Orgány činné v trestním řízení se tak spokojily pouze s výslechem K. S. a stěžovatelčiných dcer, s nimiž však již léta není ve styku. Stěžovatelka opakovaně žádala, aby případ vyšetřoval jiný policejní orgán, neboť K. S. s manželkou více jak dvacet let podnikají a jejich dcera má právnickou praxi v X, tudíž tam jsou tyto osoby veřejně známy.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. 6. Návrh stěžovatelky trpí zjevnými obsahovými vadami a stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka byla tedy dne 26. 6. 2026 vyzvána, aby ve lhůtě 20 dnů odstranila vady svého podání a dostalo se jí taktéž poučení o procesním následku, neodstraní-li vady ve lhůtě Ústavním soudem stanovené. 7. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Jelikož stěžovatelka Ústavnímu soudu ve lhůtě k tomu určené vady neodstranila ani nepožádala o prodloužení lhůty k jejich odstranění, Ústavní soud přistoupil k odmítnutí jejího návrhu pro neodstraněné vady. 8. Z těchto důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. srpna 2026
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj